Why did you do that ? HS / 13+

Já se nikdy nezměním.

Tak a teď tu sedím, před ředitelnou, neklidně sedím a čekám, až zavolají mé jméno a já budu muset jít k výslechu. Ze dveří vyšel jeden z Trevorových kamarádíčků, který mě propaloval pohledem.

"Slečna Hudson!" zavolal nějaký policista a já se zvedla a bojovala s pocitem, že musím utéct.

Sedla jsem si na židli a koukala na ředitele, učitelku a dva policisty.

"Takže slečno Hudson, náš tajný zdroj nám prozradil, že se pan Black dostal do potyčky s vaším partnerem Stylesem, je to tak?" zeptal se a já přikývla.

"Ano, ale Harry mě jenom bránil, jak je vám určitě známo, tak ve škole nejsem moc oblíbená, a tak to u mě docházelo i k násilí. Trevor mě mlátil….. už od prváku a jestli tím narážíte na to, že ho Harry zabil, tak to by neudělal. On je to nejlepší co mě za těch pár let potkalo a tohle by prostě neudělal ,neudělal." řekla pravdu, ale to, že je Harry to nejlepší co mě zatím potkalo, tak to jsem si vymyslela. Harry trval na tom, že musím přehánět.

Učitelka i ředitel byli ticho, oba věděli, že mě mlátil…. Ale stejně s tím nic neudělali.

"Navíc ten večer stejně byl u mě." namtla jsem a hraně jsem sklonila hlavu s lehkým úsměvem na tváři. Zvedla jsem hlavu a viděla chápavé obličeje.

"Myslím, že jí můžeme věřit. Je to jedna z našich nejlepších studentek a rozhodně nemá, proč by lhala." řekla učitelka a já se na ní lehce usmála.

"Oh… ehm… myslím, že je to všechno. Můžete jít." řekl a já se vděčně usmála.

"Na shledanou ." slušně jsem pozdravila a vyšla jsem ven. Už máme z poloviny vyhráno.

……………………………….

Seděla jsem v obýváku a čekala na to, až mi zavolá Harry, ohledně toho, jak dopadl jeho výslech, ale neozval se mi. Měl zavolat, už před víc než hodinou a já byla totálně vyklepaná. Co když se nějak prokecnul a oni ho zavřeli do basy, kde bude hnít dalších 10 let? Bude mít celu s nějakým tlustým prasetem, které bude spát pod ním a všechny jeho výpary půjdou nahoru ke stropu, kde bude na palandě spát Harry? Fajn, nad tou poslední připomínkou jsem se musela uchechtnout, ale i tak je to vážná věc!

Někdo zazvonil a já šla ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla Harryho. Vrhla jsem se mu okolo krku. Trochu zavrávoral, ale potom mi objetí oplácel.

"Bála jsem se, že tě zavřeli." řekla jsem a usmála jsem se.

"Bála ses o mě?" zeptal se Harry překvapeně, ale s úsměvem na tváři a já si uvědomila, co dělám a rychle jsem se od něj odstrčila.

"Emh… jo." přiznala jsem se a on mi zvedl rukou hlavu, a tím mě donutil se mu koukat do očí a lehce přiložil rty na ty mé. Byla to rychlá pusa, ale snad jediná co se mi kdy líbila, od Harryho i od jiných.. vlastně jiní nebyli. Ani jsem si neuvědomila to, že mám zavřené oči dokud jsem je neotevřela. Moje oči se setkaly s jeho, které si mě prohlížely a já si odkašlala a odstoupila do něj.

"Ehm… jdeš dál?" zeptala jsem se ho, když nikdo nic dlouho neříkal. jen přikývl.

"Tak? Jak to dopadlo?" zeptala jsem se ho, když jsme si sedli na gauč.

"V pohodě, uvěřili mi a tobě zřejmě taky." řekl s kamennou tváří, zřejmě na výslechu nebyl poprvé.

"Uhm…. Harry?" zeptala jsem se ho nervozně a on svojí pozornost nasměroval na mě.

"Kolik lidí jsi už zabil?" zeptala jsem se a jeho tělo napřímilo a jeho výraz mě donutil uhnout pohledem.

"Já žádného." řekl a já se bála zeptat, kolik lidí už nechal zabít, ale na jednu stranu jsem byla ráda, že žádného nezabil on sám, to dokazovalo, že alespoň má kousek srdce nebo si nechce špinit ruce.

Možná jsem byla, tak moc zažraná do svých myšlenek, že jsem si nevšimla toho, že se Harry přiblížil nebezpečně blízko ke mně. Z transu mě probudila jeho ruka, která se ovinula okolo mých ramen, jeho druhá ruka se natáhla pro ovladač a zapnul televizi. Z jeho doteku mi vyskočila husí kůže, ne protože by mi to bylo nějak příjemné, jeho dotek mi do mysli i na tělo vyryl již několik šrámů, a tak jsem se nemohla pořádně uvolnit a byla jsem jak na pružinách.

"Promiň, já nemůžu." špitla jsem jenom a uhla z dosahu jeho doteku. On se na mě chvilku koukal a potom s povzdechem přikývl a společně jsme se koukali na televizi. Vyrušilo nás otevírání vchodových dveří.

"Proč jsem musel přijet taky?" zeptal se, mě až moc známý hlas.

"Protože tvoje dcera má zítra narozeniny a ty musíš zítra odjet!" řekla naštvaně máma a já zachytila na sobě Harryho pohled, svůj pohled jsem přesměrovala na něj a on se jenom povzbudivě usmál a dal mi pusu do vlasů, tentokrát mi ani nevadilo, protože jsem to nevnímala stoprocentně.

"Ahoj zlatíčka" usmála se na nás mamka mile a já protočila oči, ale Harry jí věnoval jeden z těch zářivých úsměvů, které u něj vídám jen vzácně. Přiběhla jsem k mamce a objala jí. Za ní se vynořil táta s falešným úsměvem na tváři.

"Pááni! Ty si vyrostla!" řekl a usmál se.

"Jo, neviděl jsi mě už rok." řekla jsem a neobtěžovala jsem se ho obejmout.

"Já vím, je mi to líto zlatíčko! Ale jsme tady kvůli tvým zítřejším narozeninám, vždyť ti bude už 18! Budeš dospělá!" Jo to tak….

"Vlastně mi bude už 19" usmála jsem se smutně a šla jsem si sednout zpátky k Harrymu, který radši nic neříkal.

"A kdo je tady ten mladý muž?" zeptal se táta a jeho hlas nebyl vůbec přívětivý. Harry se zvedl a podal mu svou ruku.

"Těší mě, jsem Harry Styles." řekl a potřásl si s ním rukou. Táta si prohlídl všechny jeho tetování a na jeho tváři se značilo znechucení.

"Nelíbí se mi." prohrásil táta a pustil Harryho ruku. Zvedla jsem se a stoupla jsem si před Harryho.

"Co prosím?" zeptal se Harry, doufajíc, že špatně slyšel.

"Vypadá nevychovaně." promluvil otec a já se doslova naježila.

"Ty se do toho nemáš co míchat!" řeka jsem na Harryho obranu, vlastně ani ne tak vkvůli Harrymu, ale kvůli tomu, že mě vidí minutu, a už mi řídí život.

"Jsem ještě tvůj otec a takhle jsem tě teda nevychovával." řekl mi stejně naježeně a propaloval Harryho pohledem.

"Máš pravdu." řekla jsem a otec se překvapeně pousmál.

"Nevychoval jsi mě." prskla jsem mu do obličeje a jeho úsměv povadl. Popadla jsem Harryho za ruku a tahala ho do mého pokoje.

"Tady ten motorkář tady nemá co dělat, ať vypadne." křikl po něm táta.

"Jestli někdo má vypadnout, tak ty." zakřičela jsem na něj a rukou jsem si setřela jednu neposednou slzu a společně jsme vešli do pokoje, kde jsme si sedli na postel.

"Nemusela ses kvůli mně pohádat s tátou'." řekl Harry a přitiskl si mě na svou hruď.

"On není můj otec." řekla jsem hned. "A navíc jsem tě nemohla nechat pod palbou toho ubožáka, který si myslí, že když přijede jednou za rok na moje narozeniny, si může říkat otec." pokračovala jsem a on se pousmál.

Tak jsme tam seděli a každý z nás o něčem přemýšlel. Já osobně jsem rozebírala Harryho, je jiný a už ne tolik chladný, ale to se může vrátit. Jedno špatné slovo a je po všem.

"Změnil si se." řekla jsem po chvíli ticha a on se uchechtl.

"Já se nikdy nezměním." řekl mi chladně, až mě zamrazilo v kříži.

Ahoj Girls!! :)

Tentokrát je tu new díl nějak brzo, ale to teď bude asi častěji... rozhodla jsem se být více aktivní...

milujte mě :D

Taky chystám další povídku a dejte mi prosím vědět, jestli by jste jí četli a nebo ne.. děkuju :)

Děkuju za hvězdičky a pro další část 3+ hvězdiček :)

Love u!!

Katy