Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Jídelna

Titanic Spa, pokoj č.58, 12:02

,,Tak co babi podniknem?" Zeptala jsem se po vybalení a sedla si na postel. ,,Nevím Lili, můžeme se teď jít najíst a potom třeba na kurty. Musíš si ale uvědomit, že nejsem nejmladší." Pousmála se babička a podívala se na mne. V tomhle měla celkem pravdu, bylo jí sedmdesát jedna.

Pomalu jsme se nachystaly na náš první oběd. Já ani babička jsme ale nevěděli, kde jídelna je. Celé lázně byly totiž obrovské a jde se zde lehko ztratit. ,,Nezoufej Lili, někoho se prostě zeptáme. Jsme přece jenom lidi." Uklidnila mne babička a otevřela dveře. Obě jsme vyšly na chodbu a podívaly se přes zábradlí na krásnou recepci. Nikde nikdo. Museli jsme teda hledat na vlastní pěst. Sešly jsme dolů k baru a hledaly nějaké pokojské. Celá místnost byla ale prázdná. Sedla jsem si do jednoho z křesel. ,,Je to tu ale celkem děsivý." Řekla jsem tiše a rozhlédla se. ,,Máš pravdu, od příjezdu se nemohu zbavit takového divného pocitu." Uznala babička a sedla si vedle mne.

Po chvilce kolem nás prošla nějaká stará dáma. ,,Promiňte, kde je tady jídelna?" Zeptala jsem se a podívala se na ni.  ,,Děvče, hned vedle bazénů se slanou vodou. Ale pozor, ať si nevšimnete lodi snů." Řekla tiše žena a odkráčela pryč. Zmateně jsem se podívala na babičku Maggy. ,,To nic, to bude asi nějaký pacient z oddělení demence." Pousmála se babička a vydala se k bazénům.

Konečně jsme jídelnu našli.

Jídelna lázní, 12:45

,,Maggy, kde jste?" Zeptal se babiččin manžel a odsunul ji židli. ,,Alberte, ani nevíš, jak dlouho jsme to tady hledali." Pousmála se babička a začala jíst. Sedla jsem si vedle Erica. ,,Čau Lili." ,,Ahoj Ericu, jaký to dneska je?" ,,Celkem dobrý, jen ty špagety by nemusely být tak horké." Pousmál se a jako správný gentleman mi nalil sklenici vody. ,,Děkuji."

¨Po konci oběda se většina mužů vytratila do kuřáren nebo do bazénů. Já, babička Maggy, babička Vicky, teta Elen a babička Resodová jsme ale zůstali. Domlouvali jsme se na odpoledních aktivitách.