Mount North

59 6 4
                                    

9:42

Na naši ,,strastiplnou" cestu jsme se s Maxem museli dostatečně připravit. Museli jsme si nabalit potraviny a teplé oblečení. Přesto, že Mount North sice neměří hodně metrů a jde se na ni asi hodinku, museli jsme být připraveni.

Sešli jsme se venku u golfového hřiště.

,,Těšíš se?" Zeptal se a podíval se na mne. ,,Kdybych se netěšila, tak bych nešla." Odpověděla jsem a podívala se směrem k hoře.

Po chvilce jsme se vydali po kamenité cestě nahoru. Bylo krásně. Lehký vánek pofukoval a kolem nás zpívali ptáci. Občas jsme si sedli na trávu a pozorovali ostrov. Měli jsme ho jako na dlani. Viděli jsme celičký areál Titanic Spa, golfová hřiště, tenisové kurty, parky, venkovní bazény, pláže, kolonády, promenády a aleje.

10:59

Konečně jsme se dostali až na samotný vrchol hory. Sedli jsme si na lavečku a rozbalili zabalené jídlo. ,,Je to krása." Pronesl Max s plnou pusou a podíval se po okolí. ,,Je. Ještě nedávno jsem se těšila na odjezd z těchto lázní, ale dneska vím, že je to to nejkrásnější, co mě v životě potkalo." Řekla jsem zamyšleně a kousla si bagety.

Po ,,posilnění" jsem si položila hlavu na Maxův loket a chvíli pozorovala tu krásu. ,,Je tady volno, děti?" Ozvalo se za námi. Byla to ta žena, kterou jsme tehdy s babičkou Maggy potkali v recepci, když jsme hledali jídelnu. ,,Samozřejmě, sedněte si." Řekla jsem a ukázala na místo vedle mne. Žena přistoupila k lavičce a sedla si.

. . . o 15 minut později

Celou dobu nikdo nic neřekl. Max poslouchal písničky, žena se bez hnutí dívala jen před sebe a já jsem si hrála se zipem na mé mikině. Ach ta nuda.

,,Paní, a vy jste tu jak dlouho?" Zeptala jsem se a podívala se na ženu. Mírně natočila hlavu a odpověděla. ,,Děvče, já tu jezdím každý rok na osm měsíců. Je to tu pro mne něco jako domov. Stále totiž doufám, že zahlédnu loď snů." Po těchto slovech jsem se celkem zarazila. ,,Jakou loď snů?" ,,Loď snů je přece loď, která se čtrnáctý den potopila." Odpověděla žena. Stále jsem to nechápala.

Žena se po chvilce zničehonic zvedla a odešla. ,,Co to bylo?" Zeptal se Max a podíval se nechápavě na mne. ,,Sama nevím."

Neděle čtrnáctého, pěnová vraždaKde žijí příběhy. Začni objevovat