Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Byla to rychlá smrt

Promenádní paluba, 15:33

Lano končilo. Bylo potřeba spustit další část provazu, abychom se dostali dál. Kristián si odhákl z opasku klubko. ,,Hoď mi ho!" Nabízel se kapitán. Kristián chvíli váhal, muž byl opilý a nevypadal dost důvěryhodně. Nakonec klubko pustil. V duchu jsem doufala, aby ho kapitán chytnul. Zavřela jsem oči.

,,Mám ho." Zaradoval se a začal konec lana přivazovat k našemu lanu. ,,Díkybohu." Řekla jsem si pro sebe. Podívala jsem se na hladinu oceánu. Víry zmizely, ale měla jsem strach, že se opět vrátí. Se sevřeným žaludkem jsem si opět vzpomněla na události, prožité v lázních.

,,Můžete!" Zvolala kapitán a odrazil se od paluby. V opilosti si ale do uzlu zavázal i vlastní nohu. Při odrazu se mu noha vzpříčila a hlavou kapitán narazil do paluby. Uzel povolil a jeho tělo spadlo na horkou konstrukci komínu. ,,Bože můj." Řekla jsem tiše a polkla. ,,Alespoň to byla rychlá smrt." Povzdechl si kormidelník a na chvíli se zadíval na bezvládné tělo. ,,Lili, musíme dál." Řekl tiše Kristián a podíval se na mne.

Blížili jsme se ke komínu. Čím blíž jsem byli, tím víc všude smrděl nasládlý pach. Pocházelo to z kapitánova těla, které se usmažilo na horkém plechu.

Byli jsme těsně nad komínem. ,,Lili, hlavně se nedotýkej plechu." Varoval mne kormidelník. Kývla jsem. Kristián nám rozdal páčidla. ,,Na teď bouchnete do těch ocelových lanek. Bacha na oči." Byla jsem hrozně nervózní.

,,Teď!" Zaječel Kristián a bouchnul do lanka. S kormidelníkem jsme udělali to samé. Komín se zakymácel a spadl do vody. ,,Jste super tým." Pousmál se Kristián.

Rychle jsem začali šplhat zpátky. Otočila jsem se a znovu zkontrolovala moře. Víry se vracely.

Mezitím ve společenské místnosti

Otec, matka a babička Vicky zvládli uklidnit veškeré cestující. Všichni spolupracovali a snažili se co nejvíce pomoct zraněným. ,,Snad ten komín strhli." Povzdechla si babička. ,,Neboj mami, Lili je šikovná. Určitě za chvíli Emily otočí kormidlem a vše bude zas v pořádku." Usmála se matka a sedla di do křesla. ,,Musíme všechny připravit na další převrhnutí." Řekl tiše otec.

Můstek

,,Komín spadl." Řekla si pro sebe babička Resodová a vší silou otočila kormidlem. Bylo to pro ni namáhavé, protože byla menší postavy a kormidlo se teď nacházelo v podstatě na stropě. Nakonec to ale zvládla. Loď se zhoupla a opět si lehla na oceán. Měla jsem neskutečnou radost, že konečně není paluba stěna a mohu po ní bezproblémově chodit.