Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Klid!

Jídelna, 11:09

,,Vy ho necháte jen tak odejít? Zbláznili jste se?" Zaječela Heidy Blums a podívala se na nás. ,,Heidy, on měl zbraň." Okřikl ji otec a podíval se na ni. ,,Musíme pryč z hotelu, Albert nainstaloval dolů do sklepů výbušniny. Celá budova se zřítí." Po mých slovech se všichni podívali jen na mne. ,,Výbušniny?" Zopakovala po mně babička Resodová a podívala se na mne. Kývla jsem. Na chvíli se zapřemýšlela.

,,Nezničí se ale jen hotel, některé chodby vedou až pod oceán. Hrozí, že se celý ostrov potopí!" V místnosti se rozrostla panika. Všichni se chtěli zachránit. ,,Musí být nějaký způsob, jak se zachránit." Špitla jsem a podívala se na otce. ,,Určitě je, hlavně musíme zklidnit tenhle ruch." Otec si stoupnul na stůl a podíval se po místnosti. ,,Klid! Pokud se budete chovat jak zvěř, tak všichni zemřeme. Musíme spolupracovat! Teď každý z vás pomůže s evakuací ostatních hostů. Vyveďte je ven na Mouth North. Rychle!" Zavelel otec. Ruch ustal. Lidé začali pomáhat a odcházeli do různých částí hotelu. ,,Zbývá málo času." ,,Neboj se Lili, vše bude v pořádku. Nikomu se nic nestane. Pokusím se zkontaktovat pobřežní hlídku, aby nám přispěchala na pomoc." Pousmála se babička a ztratila se v davu.

Měla jsem za úkol evakuovat několik pokojů na třetím patře. ,,Prosím odejděte na Mouth North, je to důležité. Vykliďte pokoj! Vezměte známé a odejděte. Musíte rychle odsud." Jedny z mnoha vět, které jsem používala.

Recepce, 11:21

Stála jsem před schodištěm a rozhlížela se. Nikde nikdo. Vyběhla jsem ještě do svého pokoje a naposledy se rozhlédla. ,,Sbohem babi." Řekla jsem s pláčem a popadla diamantový řetízek od babičky Colette. Cítila jsem hroznou úzkost.

Seběhla jsem dolů. Venku před hotelem se tvořily skupiny, které pak odcházely na horu. Nikde jsem ale neviděla Erika. Snad je už na cestě na Mouth North. Připojila jsem se k jedné skupince a hledala nějakého známého. Našla jsem Claire a paní Malisnovou. ,,Claire, kde je Eric?" ,,Asi ještě v hotelu, chtěl tě najít." S hrůzou jsem se rozběhla zpět. Vběhla jsem do recepce.

11:29

,,Eriku! Kde jsi!" Nikdo se neozýval. Bezmocně jsem se dívala kolem.

11:30

Celá hala se otřásla. Výbušniny začaly explodovat. Veškeré skupiny se otočily a sledovaly zkázu hotelu. Chytla jsem se jednoho sloupu. Měla jsem hrozný strach. Bez Erika jsem se ale vrátit nemohla.

K přístavu a plážovým domkům lázní začaly přirážet obrovské vlny, které všechno smetly. Celá vítací brána se zřítila a střecha hotelu se začala propadat.