Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Pod hladinou

North cruises, 13:29

Měla jsem radost, že alespoň někomu se můj nápad zamlouvá. ,,Slečno, to, co jste řekla je skvělé, ale má to svůj háček. Při přesunu cestujících na příď by se mohly váhy vyrovnat, ale voda by byla stále v útrobách lodi. Musela by se vypustit výpustka na přídí." Řekl muž a podíval se na mne. ,,A jaký je ten háček?" ,,Výpustka není ovládána elektronicky, je třeba spustit po laně nějakou osobu, která by vlastnoručně výpustku otevřela." Celkem mě jeho odpověď zaskočila, nevěděla jsem totiž, kdo by byl schopen provést tuto sebevražednou akci.

,,Beru to!" Ozval se hlas od vchodu na můstek. Ve dveřích stál Eric. ,,Neví, co mluví." Řekla jsem pohotově a vytáhla ho na palubu. ,,Eriku, co to blábolíš?" ,,Musím zachránit loď." ,,Bože, vždyť ses před chvílí probral z kómatu." Erik se mi podíval hluboko do očí. ,,A ty nejsi ráda?" Mírně se pousmál. ,,Jsem, mám ohromnou radost, že žiješ, ale nemusíš se teď zabíjet." Eric ale dělal, jakoby má slova nevnímal. Odešel na můstek a začal se domlouvat s nějakými muži. S pláčem jsem se zhroutila na lehátko. ,,Dítě, co se děje?" Zeptala se tiše babička a chytla mne kolem ramen. ,,Erik chce otevřít výpustku." Řekla jsem tiše. ,,Je to jeho volba. Celá loď mu bude vděčná." ,,Babi, ale já ho asi miluju. Nechtěla jsem si to připustit, ale asi to tak bude. Ještě před chvílí byl v kómatu, nechci aby umřel." Babičku má odpověď zaskočila, ale rozuměla mi.

13:47

,,Ahoj Lili." Řekl tiše Erik a stoupnul si přede mne. ,,Eriku sbohem, prosím, snaž se přežít. Chci, abys věděl, že k tobě taky něco cítím. Bylo to nejhorší, co jsem zažila, když jsem zjistila, že jsi v kómatu. Věděla jsem, že každou minutou můžeš zemřít. Prosím, přijmi tohle jako můj dárek." Řekla jsem s pláčem a vytáhla z kapsy kapesník. Byl celý promočený, ale chtěla jsem, aby měl Erik něco mého. Pousmál se, strčil si kapesník do kapsy a nastoupil do člunu. Ten se zhoupnul a přistál na hladině vody.

Mezitím se všichni cestující přesunuli na příď. Stoupnula jsem si k zábradlí a sledovala, jak si bude Erik počínat. Společně se mnou ho sledovala i jeho matka. Šlo na ni vidět, že i ona brečela. Erik doplul se člunem k výpustce. Podíval se na mne, poté na svou matku. Obrovským páčidlem bouchnul do otvoru. Ten ,,zasyčel" a z výpustky začala stříkat obrovským proudem voda. Celý Erikův člun tenhle proud převrhnul. Heidy začala brečet. Nevydržela jsem to a připojila se k ní. Byl konec, obětoval se za naši záchranu.

Celá loď byla opět v pořádku. Lidé se radovali, bohužel nevěděli, jaká hrůza na nás čeká.