Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Terasa

Můj pokoj, 12:03

Měla jsem radost, že matka za mnou přišla. Probraly jsme spolu tolik věcí. ,,Jdu na oběd. Půjdeš taky?" Zeptala se po konci konverzace a zvedla se z postele. ,,Asi ne, nemám hlad a půjdu se projít na terasu." Odpověděla jsem a mírně se pousmála. Matka odešla a já se nachystala na svou procházku.

Seběhla jsem schody do recepce a zamířila do pravého křídla lázní. Prošla jsem dlouhou chodbou wellnes centra a objevila se před obrovskými prosklenými dveřmi. Otevřela jsem je a vykročila na nádhernou slunečnou terasu. Terasa byla obrovská a celá poseta lehátky, proutěnými křesly, jídelními stoly, pohovkami,  květináči a lampami. Dále byl uprostřed terasy zahradní krb, na kraji byla pergola a vedle krbu byl vchod na golfová hřiště. Největší potěšení mi ale dělal bazén stojící vedle pergoly. Uvolněně jsem si lehla na jedno lehátko a chvíli pozorovala skupinku mužů hrající golf. ,,Škoda babi, že tu nejsi se mnou." Povzdechla jsem si a položila si hlavu na polštář.

Terasa Sunworld, 14:29

Na chvilku jsem zadřímla. Zmateně jsem se posadila na lehátku a podívala se kolem. Na terase nikdo nebyl, jen já. Cítila jsem, jak jsem opálená - celé břicho a nohy jsem měla červené, jediné neopálené části byly kolem plavek. Rychle jsem se rozběhla a skočila do bazénu. Byla to neskutečná úleva.

Vyšplhala jsem po bazénovém žebříku a znovu se vrátila na lehátko. Cestou jsem pokynula na číšníka obsluhujícího nějaké lidi u krbu.

,,Dáte si něco madam?" Zeptal se a nachystal si bloček. ,,Dám si višňový koktejl, a prosím dejte mi tam víc ledu." Poprosila jsem a usmála se na něj. Přátelsky kývl a odešel. Já se uvelebila na lehátku a zaposlouchala se do šumění nedalekého Hubertsova lesu. V jeden moment se mi ale zdálo, že jsem zaslechla dětský jekot. Na chvilku jsem se zarazila. ,,Lili, neblbni." Pomyslela jsem si a znovu se zadívala na bazén, ve kterém se teď koupalo několik žen.

Terasa Sunworld, 15:02

Cítila jsem, jak mě někdo chytl za ramena. Naivně jsem si myslela, že je to Peter a otočila jsem se. Byla to opět babička Resodová. Přisunula si ke mně lehátko a posadila se na něj. ,,Tak Lili, vyřídila jsem, co jsem potřebovala a můžeme pokračovat." Pousmála se a podívala se na mne. ,,Váš koktejl madam. Dobrý den, paní Resodová." Řekl číšník, pozdravil babičku, a podal mi koktejl. ,,Kolik to bude stát?" ,,Dva dol..." ,,Tady Mariane, drobné si nechte." Řekla pohotově babička a vytáhla z peněženky bankovku. ,,Děkuji madam." Poděkoval číšník a odešel.

,,Babi, slyšela jsem, že pod lázněmi jsou nějaké sklepy. Co by se stalo, kdyby zanikly?" Položila jsem otázku a podívala se na babičku. ,,Máš pravdu, kdysi byla na ostrově stará vikingská pevnost. Byla ale zchátralá a zničená, její sklepy však byly v naprostém pořádku. Po koupi ostrova jsem se domluvila se zedníky a ti řekli, že jdou lázně postavit na těchto sklepech. Jsou prý dost odolné, aby stavbu unesly. Lázně byly postaveny a do sklepů se udělal jen jeden vchod. Tento vchod je v levém křídle lázní. Ale kdyby se něco stalo sklepům, tak by to mělo ničivé následky i pro lázně. Konstrukce by se mohla sesunout a zničit areál." Řekla babička a podívala se na mne. Na chvíli jsme se odmlčely.

,,Ale neboj, kdo by ničil sklepy?" ,,Třeba ten, co zabil babičku."