Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Z mrtvých vstání

Promenádní paluba, 15:45

Hluboce jsem si oddychla a vydala se zpět na můstek. Vše nasvědčovalo tomu, že další převrhnutí lodě ničemu neuškodilo. Na můstku byla jen babička. Podívala se na mne šťastným pohledem. ,,Jsi skvělá, babi." Babička se pousmála. ,,No, provozovat lázně je jednodušší."

Na můstek dorazili i důstojník s kormidelníkem. Kormidelník si stoupnul ke kormidlu a zmáčkl ,,naplno vpřed". Loď se poklidně vydala kupředu. Sedla jsem si ke zdi a sledovala, jak kormidelník jemně ovládá loď. Měla jsem ohromnou radost, že teď jsme už v bezpečí (snad).

Místo potopení už bylo daleko za obzorem. Ve mně se opět začaly míchat pocity. Byly to skličující pocity.

Šla jsem se uklidnit na příď. Sedla jsem si na lavečku a zadívala se na hladinu moře. Upřímně jsem nevěděla, co bylo těžší. Jestli utéct z potápějícího se ostrova, nebo zachránit loď.

Zaposlouchala jsem se do zpěvu racků. Byl to balzám na mé nervy.

,,Pomoc!" Ozval se tichý hlas. Zpozorněla jsem a podívala se přes zábradlí paluby. Z kotevního prostoru čouhala ruka. Lekla jsem se a vběhla do lodi. ,,V kotevním prostoru je člověk!" Vyjekla jsem. Otec na nic nečekal. Chytl mne za ruku a utíkal se mnou do podpalubí. Po žebříku jsme se dostali ke vchodu ke kotvám. ,,Kdo to může být." Řekla jsem tiše. Otec zakroutil hlavou a odemkl zamčené dveře. Do místnosti pronikalo jen malé množství světla, ale i přes to jsem dokázala identifikovat známou osobu - Erika. ,,Ahoj Lili." Pousmál se.

Nemohla jsem tomu uvěřit, vrhla jsem se mu kolem krku. Otec jen překvapeně hleděl. ,,Všechno mi musíš vysvětlit." Naléhala jsem na něj a odvedla na můstek.

Můstek, 16:02

Všichni na něj hleděli jak na zjevení. ,,Povídej." Řekla jsem tiše. ,,Je to jednoduché, při převrhnutí člunu jsem se chytl boku lodi a po kotevním laně vyšplhal do místnosti. Vše bylo v klidu, dokud se loď nepostavila do pravého úhlu. Všechno se v kotevním prostoru začalo hýbat. Málem mě ta kotva zabila. Pak už stačilo jen čekat a volat o pomoc." Vysvětli Eric a podíval se na nás. ,,Jsem tak ráda, že žiješ miláčku." Řekla s radostí Heidy a ,jako já, Erika objala. Vypadalo to, že všechno dopadlo dobře.