Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Ledaže ...

Jídelna, 12:34

Celý náš stůl obklopily nervózní otázky a nesrozumitelné přeřvávání. Všichni byli z této zprávy unešení. ,,Lili, asi vím, co se stalo." Řekl tiše Eric a podíval se na mne. ,,Přízrak." Odpověděla jsem a podívala se na zmatené lidi, kteří stále víc propadali panice. ,,A kdy se to stalo.?" Zeptala se Erikova Heidy s pohledem upřeným na babičku Resodovou. ,,Drazí, já nevím. Tahle zpráva mne překvapila úplně stejně, jako vás. Hlavně zachovejte klid, odjet z ostrova nemohly. Od posledního útoku je ostrov střežen námořní hlídkou." Pronesla babička a podívala se na ostatní. Lidé se pomalu uklidnili a hluk vystřídalo mírné šeptání. ,,Mami, ale Emma je těhotná a Vicky bere prášky na tlak. Co když se něco stane?" Zeptal se tiše otec a sedl si vedle babičky. ,,Zlato, nemůžou být daleko. Zmobilizujeme poslední zbytky policie na ostrově a pokusíme se je najít. Nebojse, Emmě ani Vicky se nic nestane." Pokusila se babička o útěchu a chytla otce za ruku. ,,Maxi, Eriku. Musíme je najít!" Řekla jsem rázně a podívala se na ty dva. Na obličeji se jim objevilo vyděšení. ,,Lili, já nevím. Po tom lese se mi nechce pouštět se do další sebevražedné mise." Začal se vykrucovat Max a podíval se na mne. ,,Tak jestli nechcete, tak půjdu sama". Odpověděla jsem a odešla od stolu.

,,Lili, počkej." Zastavil mne Eric u východu a chytl mne za ruku. Pohlédla jsem na něj tázavým pohledem. ,,Max sice nejde, ale já půjdu rád."

Titanic spa Park, 13:22

Zastavila jsem se před jezírkem a podívala se kolem. ,,Tady je unesly?" Zeptal se vyzvídavě Eric. ,,Nejpravděpodobněji ano, viděli je tu naposled. Hledej něco podezřelého, nebo něco, co jim patřilo." Rozkázala jsem a podívala se na Eric. Vypadal, že vše pochopil. Naše hledání mohlo začít.

Neunikl nám jediný koš, jediná váza, jediná soška, jediný trávník, všechno jsme důkladně prohledali, ale stále jsme nic nenacházeli. ,,Je to beznadějné." Řekl sklesle Eric a sedl si na lavečku. Zadíval se do prázdna. Od jeho slunečních brýlí se dokonale odráželo světlo a dopadalo na jednu z kašen. Zprvu jsem tomu nedávala pozornost, ale pak jsem si všimla, že se na té kašně něco třpytí. ,,Třpytí se kašny?" ,,Ne, jsou z kamene. Ledaže ..." ,,Ledaže by na nich byly prsteny." Řekla jsem radostně a ze sochy sundala prsten, který mi byl dost povědomý. ,,Matčin svatební prsten." Řekla jsem a ukázala šperk Erikovi. ,,Myslíš, že ho tu nechal Přízrak?" ,,Určitě, chtěl abychom ho našli. Vypadá to, že si s námi chce hrát."