Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Vertikála

North cruises, 14:39

Na palubách se začalo slavit. Lidé se smáli a tancovali. Já jen seděla na lavičce a sledovala moře. Bylo mi Erika líto, nemusel zemřít. ,,Lili, nebuď tak skleslá. Odvaž se!" Řekla šťastně matka a sedla si vedle mne. ,,Jak můžu být šťastná, když je Eric mrtvý?" Matka se na mne jen lítostivě podívala. ,,Ano, je to smůla, ale život jde dál. Jsme zachráněni, Lili!" Matka měla asi pravdu. Eric se za nás obětoval. Vstala jsem z lavičky a odešla do svého ,,propůjčeného" pokoje. Lehla jsem si na postel a zadívala se do stropu. ,,Je to nefér, všechny mé lásky jsou mrtvé. Max, Eric i Peter už nejsou mezi námi. Asi mi není souzeno milovat." Řekla jsem si pro sebe a začala brečet do polštáře.

Pokoj č.142, 14:59

,,Lili, mohu dále?" Zeptala se tiše babička a vešla do pokoje. Sedla jsem si na postel a pokynula jí, aby si sedla vedle mne. ,,Za chvíli vyplujeme." Pronesla tiše. ,,My ještě neplujeme?" Zeptala jsem se rozpačitě. Babička nechápavě zakroutila hlavou. ,,Babi, ale my musíme okamžitě odplout, nebo nás try víry stáhnou!" Zaječela jsem a odběhla k oknu. Došlo na má slova, v místě potopení se začaly tvořit silné víry. Rychle jsem chytla babičku za ruku a odtáhla ji až na můstek. Tam se bujaře slavilo. ,,Rychle, vyplouváme. Víry se blíží!" Křikla jsem a podívala se kolem. Kormidelník bez váhání skočil ke kormidlu. ,,Co se děje?" Zeptal se jeden z důstojníků. ,,Za chvíli nás vtáhnou víry. Myslela jsem, že už dávno plujeme a ne, že se tu slaví." Vyběhla jsem na palubu a podívala se k zádi. Vír se zvětšoval, nezbýval čas. ,,Rychle!" Křičela jsem. Vtom z mapovny vyšel kapitán, opilý jak Dán. ,,A co se stane, slečinko?" ,,Ráda vám to povím, vír loď stáhne a postaví ji do kolmé polohy, jako se tehdy postavila zlomená záď Titanicu. Bohužel tohle nebude otázka dvaceti sekund, ale klidně hodiny." Vyjekla jsem a podívala se kolem. Všichni byli z mé ,,diagnózy" v šoku. Kormidelník hlasitě polknul a zavelel naplno vpřed. Bohužel už nebyl čas. Rychle jsem chytla lodní rozhlas. ,,Všichni odejděte dovnitř lodi. Rychle!" Z oslav se opět stala nekontrolovatelná panika.

Vír se přibližoval k lodním šroubům a začal je vtahovat. Celá loď se opět naklonila a začala se stavět do pravého úhlu. Z útrob lodi šel slyšet křik, lehátka a křesla padala, voda se vylévala z bazénů, tobogány se rozpadaly, čluny se trhaly a padaly z palub. Celá loď se postavila do pravého úhlu. ,,Co teď?" Zeptala se zmateně babička a vstala. ,,Nevím." Odpověděla jsem tiše. North cruises se proměnila ve smrtelné bludiště. Veškeré chodby teď představovaly obrovské vertikály.