Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Nemáš odvahu

Recepce, 11:33

Celá ochromená strachem jsem stála uprostřed recepce. Omítka opadávala a celá podlaha se rozlamovala. ,,Eriku, kde jsi?" Špitla jsem tiše a podívala se kolem. Nikde nikdo nebyl. Měla jsem strach, že je mrtvý. Horní patra hotelu se propadaly, mně to ale bylo jedno. Kvůli strachu jsem se nemohla hnout, byla jsem smířená se smrtí.

,,Lili!" Ozval se výkřik z jedné chodby. Podívala jsem se, kdo to na mne volal. Ze stínu vyběhl Eric. Byla jsem ráda, že ho vidím. Přiběhl ke mně a objal mne. ,,Hledal jsem tě, myslel jsem, že jsi mrtvá." Řekl s pláčem a vyvedl mne před hotel. Naposledy jsem se otočila. Celá chodby s mým pokojem se zřítila, schodiště z recepce se roztrhlo a terasa Sunworld se začala zaplavovat vodou. ,,Musíme na Mount North!" Poslouchala jsem Erika na slovo. Nic jiného mi nezbývalo, kdyby nebylo něho, tak ležím někde pod troskami.

Rychle jsem utíkali od trosek hotelu. Měla jsem strach, že to nestihnu. Několikrát jsem se otočila, abych zjistila, jak daleko je ta ničící vlna.

Titanic spa Park, 11:39

Probíhali jsme parkem, když jsem si mezi stromy všimla známé tváře - Alberta. Plná hněvu jsem zastavila a doběhla k němu. Lekl se, když mě uviděl.

,,Liliano, já myslel, že jsi mrtvá." Pousmál se a podíval se na mne. ,,Tak to jsi si myslel dost naivně." Úsměv jsem opětovala a pomalu se přibližovala k němu. V tuhle chvíli mi bylo jedno, že každou chvíli nás může zabít nějaká vlna. Albert přede mnou couval, a díval se, co udělám. Eric jen nečině stál opodál.

Albert došel až k Marianině jeskyni, byla to malá propadlina v zemi, ve které se v noci konaly světelné show, za pomocí světlometů namířených na solné krápníky. Albert se dotknul zábradlí, nemohl dál. ,,Už víš, jaká je to bezmoc?" ,,Lili, nepřibližuj se!" Začal vyhrožovat a vytáhnul zbraň. Namířil mi ji přímo na hrudník. Já se ale stále přibližovala. ,,Střelím!" ,,Klidně, střel si." Ruce se mu třásly. Z ničeho jsem neměla strach. Eric zvážněl a sledoval, kdy Albert zmáčkne spoušť. Albert zmáčknul spoušť, pistole cvakla. Eric vyjekl. Mně ale nic nebylo. ,,Nemáš náboj?" Zeptala jsem se provokativně. ,,Jak to víš?" ,,Normálně, tehdy v jídelně jsi nás všechny mohl bez problémů postřílet. Nemusel jsi naši smrt nechávat nějaké vlně. Bohužel jsi ale neměl nabitou zbraň." Pousmála jsem se a chytla ho pod krk, jako tehdy on mne. Byl bezmocný. ,,Ty mě nezabiješ, nemáš na to odvahu." Procedil mezi zuby a podíval se na mne. ,,Proč bych na to nemohla mít odvahu? Zabil jsi mi babičku, partnera, kamaráda, rodiče mé kamarádky, chtěl jsi zabít i matku a babičku!" Zaječela jsem a svůj stisk zesílila. Albert se jen pousmál. ,,Lili, pokud ho zabiješ, tak budeš jako on." Řekl tiše Eric. ,,Nikdy, říkám nikdy. Nebudu jako on!" Bouchla jsem ho do břicha a přehodila přes zábradlí. Jediné, co šlo slyšet byl jeho jekot. Po chvilce vše ustalo, jeho tělo dopadlo na krápníky. Byl konečně mrtvý. Otočila jsem se na Erika. V jeho obličeji šlo vidět překvapení. ,,Udělala jsi, co jsi měla." Podotkl. Naše cesta na Mount North pokračovala.