Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

SMS

12:00

Držela jsem Erika kolem pasu a odolávala vodním proudům. Za žádnou cenu jsem ho nemohla pustit. Bála jsem se, kam nám proudy zanesou. Modlila  jsem se, aby to nebyl až nějaký okraj ostrova. Odtamtud bychom už nestihli doplavat k hoře.

Mezitím na Mount North

Veškeré skupiny se uklidnily. Babička Resodová a matka začaly sčítat všechny živé. ,,Spočítala jsi to?" Zeptala se babička a podívala se na matku. ,,Ano, čtyři sta pět." ,,Já napočítala čtyři sta devadesát dva. To znamená, že je tu osm set devadesát  sedm hostů. Dvě stě tři lidí zůstali někde tam dole." Povzdechla si babička a podívala se na zpustošenou krajinu, na které se ještě před hodinou proháněly děti a radovali se dospělí. ,,Ve které skupině je vůbec Lili? Chtěla jsem s ní mluvit." Zeptala se tiše matka a podívala se na otce, který před chvílí za nimi přišel. ,,Nevím, podle té malé Claire se Lili vrátila do hotelu. Od té doby ji nikdo neviděl." Odpověděla babička a nechápavě se na matku podívala. ,,Vy mi chcete říct, že Lili není na hoře?" Začala vyšilovat matka a podívala se na otce a babičku. Oba se odmlčeli. Matka začala hystericky brečet a odešla pryč. Otec jí šel utěšovat. 

,,Co se stalo?" Zeptal se tiše Alex a stoupnul si vedle babičky. ,,Lili se ztratila." Alex se podíval se země. ,,Je to hrůza." Řekl tiše. Babička jen přitakala. ,,Erika také nemohou najít." ,,To si děláš srandu? I Erik?" Zeptala se vyděšeně babička. Alex jen kývl hlavou. Na chvíli se babička opět odmlčela. Vyrušil jí až zvuk mobilu. Vytáhla telefon a přečetla si zprávu. Po dočtení si stoupnula na lavečku, na které jsem kdysi s Maxem seděla, a začala promlouvat k lidu. ,,Poslouchejte! Psali mi z pobřežní hlídky. Za 15 minut jsou tady. Prosím utvořte dvě skupiny. V jedné budou muži, ve druhé ženy a děti. Musíme spolupracovat!"

Proud stále neslábl. Ruka mne bolela, ale musela jsem se přemoci. Nemohla jsem přece Erikovo tělo pustit. U Bertiny kolonády, která už mimochodem také nestála, jsem si všimla skupinky lidí stojící na nějakém spadlém kmeni. Začala jsem na ně volat. ,,Pomozte mi!" Jeden z mužů si mne všimnul a doplaval ke mně. Chytl mne pod rameno a vtáhl do ramene řeky, kde proudy nebyly tak silné. Vypadalo to, že se nakonec zachráníme.