Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Babička Maggy

Společenská místnost lázní, 15:48

Stále jsem babiččina slova nepochopila. Hlavně jsem nechápala, jak může být někdo na dvou místech.

,,Omluvte mne, půjdu na chvíli na masáže." Omluvila se Erikova matka a já zůstala s babičkou o samotě. ,,Babi, chtěla jsem se tě na něco zeptat. Řekneš mi vše o tvém životě?" Zeptala jsem se a podívala se na babičku. Ta odvrátila zrak od čtení a podívala se na mne. ,,Dobrá. Narodila jsem se jako nejstarší dcera manželům Roborsnovým. Měla jsem ještě tři bratry, Martina, Andrease a Felixe. Se všemi členy rodiny jsem skvěle vycházela. Můj otec byl dělník a matka lékařka. Ve dvaceti jsem se provdala a narodila se mi jediná dcera - Vicky. Můj muž mě ale podvedl a já se společně s Vicky plavila na největší lodi světa, na Titanicu 2. Tam jsem si našla i svou další lásku - psychologa Maxe Broma. Loď se ale potopila a já Maxe i další přátelé ztratila. S Vicky a paní Vellovou jsme začali nový život. Tvá matka si sice myslí, že jsem kdysi zemřela, ale není to pravda. Nic takového si nepamatuji. No, a když jsme byli i s tvou matkou na dovolené, tak jsem si našla svého nynějšího manžela. Tak, a to je všechno." Pousmála se babička. ,,Moc děkuji." Poděkovala jsem a odešla zpět do pokoje.

Zjistila jsem toho o babičce hrozně mnoho. Nevěděla jsem, že se rozvedla, nebo, že pana Broma poznala na Titanicu.

Náš pokoj, 16:02

Sedla jsem si na postel a chvíli přemýšlela. Uvědomila jsem si, že babička Maggy je člověk, ke kterému jedinému cítím velkou důvěru. Bylo by to strašné, kdyby se jí něco stalo.

Položila jsem si hlavu na polštář a zadívala se na strop. ,,Dneska je nějaký večírek." Řekla jsem si pro sebe a nehnutě pokračovala ve sledování omítky.

Po chvilce někdo zaklepal. Byla to matka. Sedla si vedle mne a pohladila mne po vlasech. ,,Lili, promiň. ˇPoslední dobou na tebe nemám čas." Řekla sklesle a podívala se na mne. Znovu jsem si sedla a podívala se jí hluboko do očí. Chtěla jsem jí vytknout tolik věcí, ale nemohla jsem. Byla to máma, která se o mne celých osmnáct let starala. ,,To nevadí." Řekla jsem tiše a objala ji.