Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Manžel a syn

Můj pokoj, 9:29

Sedla jsem si na pohovku a hleděla do zdi. Vše pro mě skončilo. Pustila jsem si to cédéčko od Petera a stále dokola ho poslouchala. Připomínalo mi mě a jeho.

Můj pokoj, 11:58

Na chvíli jsem usnula. Vstala jsem z pohovky a vypla rádio. Vešla jsem na balkon a přistoupila k zábradlí. Bylo krásné sluneční dopoledne. Nad kolonádami svítilo slunce a na terasách si hrály děti. ,,Je to tak nefér." Pronesla jsem tiše a sedla si na lehátko. Opřela jsem si hlavu o dřevěné opěradlo a vzhlédla k obloze. S pláčem jsem zavřela oči. Chtěla jsem odsud.

Balkon mého pokoje, 12:22

Trochu jsem se uklidnila. Odešla jsem z balkonu a nachystala se na procházku ven. Na oči jsem si dala sluneční brýle a vyšla z pokoje.

Zamířila jsem na starou Bertinu promenádu. Tahle promenáda byla už dva roky v rekonstrukci. Sedla jsem si ke zmrzlinovému stánku a sledovala přes brýle dokončování práce. Brýle mi poskytovaly dokonalou kamufláž, nikdo totiž nemohl poznat, že jsem brečela.

Bertina promenáda, 12:48

Někdo si ale za mnou přisedl - žena beze jména. Objednala si zmrzlinu a usmála se na mne. ,,Vím jak se cítíš. Taky jsem přišla o manžela, dokonce i o syna." Řekla tiše a lízla si zmrzliny. Já na to nereagovala. Stále jsem hleděla na tu starou promenádu, která se za několik dní přejmenuje na Magiinu promenádu. Na počest babičce. ,,Půjdeš dnes na to grilování?" Začala vyzvídat žena a přisedla si ke mně blíž. ,,Ano, půjdu. Alespoň se odreaguju." ,,Dítě, neboj. Vše pomine. Povím ti příběh. Jednoho dne jsem s manželem seděla u snídaně, vše nasvědčovala, že bude normální den. V televizi se ale objevila reklama na plavbu Titanicem 2. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale manžela to dost zaujalo. Na druhý den koupil lístky. Byla to krásná loď, teda do té doby, než se potopila. Syn i manžel tragicky zahynuli." Povzdechla si žena a podívala se na mne. Nemohla jsem si pomoct, něco takového jsem už někdy slyšela.