Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Zlomená kletba

Můstek, 16:11

Stále jsem nemohla uvěřit, že je Erik živý. Společně jsme odešli na člunovou palubu a sledovali západ slunce.

Člunová paluba, 16:23

Sedli jsme si na jednu z laveček, Erik mne chytl za ruku a políbil. Byla jsem ráda, že byla kletba úmrtí mých lásek zlomena. ,,Je to nezvyk, když tu nejsou čluny." Pousmál se Erik a podíval se na mne. ,,Je, ale neboj, za chvíli jsme v Norsku. Tam ti určitě čluny chybět nebudou." Cítili jsme se skvěle. Povídali jsme si, vtipkovali a vzpomínali na zážitky z lázní.

,,Budou mi chybět." Řekl tiše. ,,Mně taky, už jen při představě, že tam zůstala těla mých známých. Třeba babička Maggy, Peter nebo rodina Wiliamsova." Povzdechla jsem si. ,,A Maxovo tělo je kde?" ,,Tady na lodi, jeho matka ho chtěla pohřbít na souši."

17:56

Oceán se nořil do noci. Erik mne chytl za ruku a odvedl do společenské místnosti. Sedli jsme si ke stolu a objednali si něco k pití. Místnost byla v nepořádku, ale šlo to čekat. ,,Lili, jsem rád, že jsme to zvládli." Začala jsem se červenat. ,,Eriku, cítím to samé. Sice jsem to chtěla tolikrát vzdát, ale něco mi říkalo, abych to ještě vydržela." Eric se usmál a napil se.

18:34

,,Pobřeží Norska! Prosíme hosty lázní Titanic spa, aby se připravili na vylodění." Ozval se babiččin hlas z rozhlasu. ,,Konečně." Řekla jsem si pro sebe a vstala od stolu. Odešla jsem do pokoje a sbalila si věci. Teda to, co mi zbylo.

Vyšla jsem z pokoje. Venku na mne čekal Erik a šibalsky se na mne podíval. Nevěděla jsem, co chce. ,,Zavři oči." Řekl tiše a chytl mne za ruku. Poslechla jsem ho.

Měla jsem zavřené oči, ale i přes to jsem věděla, že jsme stále v lodi. Erik stále někam zatáčel a často se zastavoval. Pak jsem ucítila čerstvý vzduch - byli jsme na palubě.

Eric mne dovedl až k zábradlí. ,,Stoupni si na něj a otevři oči." To, co jsem viděla mne překvapilo. Stále jsem jako Rose z Titanicu na přídi. ,,Já letím, Eriku. Já letím."