Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Pokoj

Terasa Sunworld, 16:29

,,Proč by vrah chtěl zničit hotel?" Zeptala se nechápavě babička a podívala se na mne. ,,Nevím, třeba by chtěl zahladit stopy, nebo zničit svědky. Kdo ví?" Odpověděla jsem a napila se koktejlu. Šlo na babičce vidět, že nad mou odpovědí na chvíli zapřemýšlela.

,,Babi, asi už půjdu do pokoje. Půjdeš taky?" Omluvila jsem se a zvedla se z lehátka. ,,Ne drahá, ještě tu pobudu a na chvíli si odpočinu. Ale můžeme tu zajít zítra, třeba v pět tady?" Zeptala se babička. Kývla jsem a otevřela dveře vedoucí do lázní.

Procházela jsem chodbu, když mne napadlo, že bych mohla zajít za Claire. Vyšla jsem schodiště z recepce a zamířila k pokoji, kde bydlela Claire a její rodina. Cestou jsem potkala už známou tvář - ,,ženu beze jména". Vždy, když jsme se potkali, tak srdečně pozdravila. Dnes ale vypadala, že pospíchá. Zakroutila jsem hlavou a zaklepala na pokoj. Nikdo mi ale neotevíral. Zaklepala jsem znovu a silněji. Stále nic. Sáhla jsem na kliku a zkusila, zda je otevřeno. Dveře se lehkým vrznutím otevřely a přede mnou se objevil osamělý pokoj. Vešla jsem dovnitř a porozhlédla se. Nikde nikdo. Jediné, čeho jsem si všimla byl dopis položený na psacím stole. ,,Pro Lili R." Přečetla jsem a vzala dopis do rukou. Sedla jsem si do jednoho z křesel a dopis rozbalila. ,,Ahoj Lili, po celý den jsem tě nemohla najít, proto ti píšu tenhle dopis. Chci totiž, abys věděla, kde jsem. Kolem oběda nás tvůj strejda Albert pozval na procházku po Robertsové promenádě. Pozval celou rodinu, takže nikoho nehledej. Děkuji za pochopení." Přečetla jsem polohlasem a podívala se do stěny. Nechápala jsem, proč mi Claire psala dopis. ,,Robertsova promenáda je hned vedle lesa. Odtamtud jsem slyšela ten jekot." Pomyslela jsem si a dala si dopis do kapsy od kraťasů. Bylo to divné.

Pokoj Claire a její rodiny, 16:59

Stále jsem seděla v křesle a přemýšlela. Z transu mě vyrušila jedna pokojská. ,,Slečno Resodová, je tady pan nebo paní Wiliamsovy?" ,,Ne, jsem tady sama, taky jsem je chtěla navštívit, ale našla jsem jen prázdný pokoj." ,,Nebojte, ihned ho zamknu." Ujistila mne žena a vytáhla svazek klíčů. Já mezitím vstala a odešla zpět do pokoje. ,,Hezký den." ,,Děkuji, vám taky slečno Resodová."