Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Zrezlý plot

Můj pokoj, 20:23

Já i Max jsme se snažili Erikův strach potlačit, ale on si nedal říct.

8:03

,,Stávat spáči, jdeme najít Claire!" Zavelela jsem po probuzení a sundala z obou kluků peřinu. Moc nadšení nebyli, zvlášť Eric, ale nakonec vstali a nachystali se. Právě začínala snídaně a my počítali, že vrah je tam. Proto jsme se museli do lesa dostat teď, aby si nás nikdo nevšimnul. Max popadnul předem nachystaný batoh a otevřel dveře pokoje. Čím blíž se blížila návštěva lesa, tím víc se mě zmocňovala nervozita, že se něco stane.

Pomalu, jako nějací špehové, jsme sešli schodiště do recepce. Recepce byla díkybohu prázdná. Nikde žádný host a ani recepční nebyla v dohledu.

S úlevou jsem oddechla a otevřela skleněné dveře. ,,Vezmeme to přes pláž, tak budeme před pohledy slídilů skryti." Navrhl Max a zabočil na písčitou cestičku. Měl pravdu, sice na pláž mířila okna z jídelny, ale my jsme byli kryti písčitým přesypem. ,,Tady jsme spolu sledovali západ slunce." Podotkla jsem a usmála se na Maxe.

Konečně jsme se dostali do zahrady lázní. Všude byly keře a ovocné stromy. Byly jsme opět perfektně kamuflováni.

Květinová zahrada, 8:39

,,Rychle, za chvíli se to tu bude hemžit hosty." Pospíchal Eric a otevřel zadní branku zahrady. K lesu jsme to měli už jen kousek. Stačilo zvládnout mírný kopeček.

S úlevou jsme si sedli na vrchol srázu a pozorovali areál lázní. ,,Takové zrůdné skutky na pozadí takové krásy." Řekla jsem si pro sebe a podívala se kolem. Slunce krásně svítilo, ale les byl hustý a určitě tam paprsky nebudou pronikat.

,,Pojďte, ať to máme za sebou." Povzbudil nás Max a otevřel zrezlou branku - jediný vchod do lesa. Celý les byl obehnán plotem, aby z něj neunikala zvěř a neničila terasy, zahrady, kurty ...

Hubertsův les, 9:02

Nejdřív vešel do lesa Max, pak já a nakonec Eric. Při vstupu na mne padl takový divný pocit. Les na mne nepůsobil hrozně děsivě. Šli jsme vedle sebe a po každé, když pod námi praskla větev jsme se otočili. ,,Mě se to tu nezdá." Řekl s šepotem Eric a chytl mne za ruku. V jiných případech bych mu nadala, ale dnes jsem mu tu ruku ještě víc stiskla.

9:32

,,Půl hodiny chodíme a nic." Postěžoval si Max a posadil se na pařez. ,,Něco musíme najít. Hledejte dětské sponky, hračky, nebo něco takového." ,,A co oblečení?" Zeptal se Eric a podíval se na mne. ,,Ano, hledejte i oblečení." ,,Ale já ho nechci hledat, já ho našel." Řekl třesoucím se hlasem Eric a ukázal na zem. Já i Max jsme k němu přistoupili. ,,Bože můj." Ulevil si Max a zvedl dětskou mikinu potřísněnou krví. ,,To je Claiřina." Chytla jsem se za čelo a sedla si na zem. ,,Třeba to neznamená, že je mrtvá. Tělo se nenašlo." Tohle mi ale velkou úlevu neposkytlo.

,,Musíme hledat dál." Navrhla jsem a odívala se na ty dva, jak bezradně přede mnou stojí. Po dokončení věty ale jejich pohledy směřovaly za mne a Eric zvedl ruku. Ukazoval za mne. Nechápavě jsem se otočila. Vykřikla jsem, když jsem si všimla, kdo za mnou stojí - přízrak. Chytl mne opět pod krk a dovlekl mne k jednomu stromu. Přestávala jsem vnímat. Z kapsy vytáhl nůž a napřahoval se k bodnutí. Zavřela jsem oči.

,,Tu máš, ty hajzle." Zaječel Max a bouch přízrak po hlavě nějakým dřevem. Stisk povolil a já rychle vyklouzla. ,,Dělej Lili. Musíme utéct." Křičel Eric a rozběhl se za Maxem.

Utíkali jsem, co to dalo. Občas jsme se ohlédli. Přízrak nám byl stále v patách. Doběhli jsme až k plotu. ,,Jsme ztraceni, on nás zabije." Řekl bezradně Eric a sledoval osobu, jak se rychlým tempem blíží k nám. Max ale zachoval chladnou hlavu. Dal si nohu do železného oka plotu a pokusil se po něm ,,vydrápat" nahoru. Noha se mu ale vzpříčila, zrezlé oko prasklo a celá konstrukce plotu se zřítila. ,,Maxi ty jsi zázrak." Řekla jsem se slzami v očích a vyběhla na mýtinu.

Nic nás nemohlo zastavit. Lázně byly kousek. ,,Zemřete!" Ozývalo se stále z lesa. My už  ale nevnímali, byli jsme rádi, že jsme o kousek unikli smrti.

Recepce, 10:23

Rozrazila jsem dveře a s úlevou si sedla do křesla. ,,Kde jste byli děti?" Zeptal se Albert a s úsměvem přistoupil k nám. ,,Byli jsme běhat." Pousmál se Max a utřel si z čela studený pot.