Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Klesání

Někde na ostrově plném vody, 12:09

,,Děkuju." Poděkovala jsem a položila Erikovu hlavu na dřevo. ,,Nemáte zač, slečno." Pousmál se muž, který nás zachránil, a podíval se na mne. ,,Co mu je? Jsem lékařka." Vyhrkla jedna z žen a přispěchala k Erikovy. Jen jsem zakroutila hlavou. Žena Erika chvíli prohlížela. Pak vstala a mírně se usmála. ,,Vašemu přítelovi nic není, jen se bouchnul někde do hlavy." Celkem mne její slova zaskočila. ,,Přítel?" Řekla jsem si sama pro sebe a nadzvedla Erikovu hlavu. Položila jsem si jí na břicho a začala ho hladit po mokrých vlasech. Nějací muži popadli klacky a začali pádlovat. Doufala jsem, že se dostaneme k hoře včas.

Mezitím na Mount North

Lodě pobřežní hlídky už byly v dohlednu. Všichni netrpělivě čekali na záchranu. Vyskytl se tady ale problém - nebylo dost míst. Lidé začali panikařit, nechtěli opustit své blízké, když byli tak blízko záchraně. Naloďování se o několik minut zpozdilo.

Nějací lidé ale začali být rozumní a na loď nastoupili. Matka s babičkami si stoupla k zábradlí lodi a hledala mne a Erika. Bohužel marně. ,,Ani dole u pokojů nejsou." Řekl tiše otec a stoupnul si vedle matky. Otec, Alex a několik dalších mužů mohli z určitých důvodů na loď nastoupit. Otcův důvod byl ten, že měl těhotnou manželku a Alex, jakožto důchodce se mohl na loď dostat.

Náš ,,člun" se blížil čím dál tím víc k pěšině vedoucí na horu. Šlo ale rozpoznat, že se ostrov potápí. V době, kdy jsme byli na kolonádě byla horu z poloviny pod vodou. Nyní byla ze tří čtvrtin. ,,Rychle, musíme stihnout loď!" Zavelel Alan a pomohl všem z klády. Celá naše skupina se rozběhla směrem k vrcholu. ,,Zvládneme to." Řekla jsem si pro sebe a podívala se na jednoho muže nesoucího Erika. Stále nevnímal.

Na vrcholku hory jsem ale zažila celkem šok. Víc jak polovina zachráněných tam jen stála a sledovala loď. ,,Co je?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Nepustí nás, jsou plní." ,,Tak na to se podívám!" Rozběhla jsem se směrem lávkám. Loď ale zatroubila a chystala se odplout. ,,Když jde ona, jdeme taky!" Zavelel jeden muž a celý dav se rozběhl za mnou. Lidé z palub na to jen nečině hleděli.

,,Tam je Lili!" Vyhrkla matka a ukázala na mne. Babička rychle utíkala říct kapitánovi, aby zastavil loď. ,,Musíme je zachránit!" Naléhala babička. ,,Ne! Loď je plná. Za chvíli se ostrov potopí, musíme pryč, nebo nás vtáhnou vodní proudy. Vyberte si, buď zemře jen ta skupina venku, nebo zemřeme všichni." Kapitán odmítl zastavit. Loď ,,vesele" plula dál. My dál utíkat nemohli, dál už byla jen voda.