Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Překonám to!

19:06

Loď přirazila k přístavu a všichni hosté lázní vystoupili. Nasedli jsme do přistavených autobusů, které nás měli odvézt na letiště. Před nástupem do vozu jsem se naposledy rozloučila s paní Malisnovou. ,,Sbohem, chci abyste věděla, že byl Max hrdina." Žena začala brečet. ,,Děkuji, že to říkáš. Jsem ráda, že se Max přátelil s tebou." Po těchto slovech nastoupila do pohřebního vozu. Povzdechla jsem si a nastoupila do autobusu.

Letiště Norway airlines, 19:32

Na letišti byla pro nás speciálně nachystána dvě letadla. Po schodech jsem vyšla na palubu stroje a sedla si na jedno z míst. Anglická ambasáda nám zajistila lístky do ekonomické třídy, takže jsme seděli v sedadlech po třech. Sedla jsem si na sedadlo do uličky, vedle mne Claire a k okénku Eric. ,,Letadla přece nemáš ráda." Řekl tiše Eric a podíval se na mne. ,,Překonám to! Vím, že když to zvládnu, tak už budu doma." Pousmála jsem se a chytla Claire za ruku. Už díkybohu nebyla vystrašená. Dalo se sní normálně mluvit.

Letadla vzlétla, opřela jsem si hlavu a usnula.

Otevřela jsem oči, nebyla jsem ale v letadle. Stála jsem na terase Sunworld. Byla celá zničena. Pergola a krb byli zničeny, golfové hřiště byly plné bahna, bazén byl rozbitý a všude ležely kusy dřevěných lehátek. Vydala jsem se směrem ke vchodu do lázní, teda do toho, co z nic zbylo. Přes zbytky dveří jsem viděla jen trosky recepce. Na podlaze leželo sklo, schodiště bylo v troskách a chodba s pokoji se zřítila. Ale i přes to jsem vešla.

Po otevření dveří se ale vše změnilo. Celá recepce byla nově opravena, celé lázně stály tak, jak si je pamatuju. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pokračovala jsem dál. ,,Lili." Ozval se hlas z jídelny. Rychle jsem se tam rozběhla.

Jídelna byla plná lidí. Všichni tleskali a smáli se. V první řadě stála i babička Maggy, babička Colette, Max, Peter nebo rodiče Claire. ,,Čekáme na tebe." Řekl tiše Peter. Byla jsem radostí bez sebe. ,,Zvládla jsi to. Zachránila jsi svou rodinu a zbavila se toho sužovatele, Alberta." Pronesla babička Colette a políbila mne. ,,Mně se to jen zdá?" Celé zástupy mrtvých kývly. ,,Zdá se ti to, ale neboj, ani netruchli nad naší ztrátou. Hlavně si uvědom, že vždy budeme s tebou." Po slovech babičky Maggy mi všichni začali mávat. Zprvu jsem to nechápala, ale pak jsem si uvědomila, že se probouzím. ,,Sbohem." Kvíkla jsem tiše.

,,Lili, jsme doma. V Londýně." Cítila jsem, jak se mnou někdo třepe, byla to malá Claire. Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem. Všichni se chystali na výstup. Přidala jsem se k nim a vystoupila z letadla. Byla jsem konečně doma.