Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Nedovřený poklop

Mount North, 12:16

Zastavila jsem se a hleděla do dálky na loď, která se pomalu oddalovala. ,,Nechali nás tu." Řekl tiše jeden muže a sedl si na zem. Jen jsem kývla. Hora se pomalu potápěla a my už neměli ani místo, kde si sednout. Všichni se prali o každičký kousek země. Erika položili na lavečku. Sedla jsem si vedle něj a opět ho hladila po vlasech. Cítila jsem strach a beznaděj, věděla jsem, že se pro nás už asi nevrátí.

Mezitím na lodi North cruises (byla to menší výletní loď, která byla pro nás ochotna doplout)

,,Musíte se pro ně vrátit, je tam má vnučka." Babička stále naléhala na kapitána. Ten ji ale surově odmítl. ,,I kdyby tam byl Ježíš Kristus. Prostě neohrozím bezpečnost cestujících, kteří tu byli dřív než vy. Je to váš problém, že se ten ostrov potopil. Měla jste si své hosty kontrolovat!" Zařval kapitán a pohlédl na babičku. Ta byla z jeho odpovědi docela vykolejena. Naštvaně odešla na horní palubu.

Stoupnula si na jedno z lehátek a začala promlouvat k ostatním cestujícím. ,,Musíme se pro ně vrátit! Co bychom to byli za lidi, kdybychom je tam nechali? Uvědomte si, že jsou tam vaši známí - manželé, synové, otci, bratři. Oni za chvíli zemřou! Pomozte mi. Kdo umí ovládat loď?" Z davu vystoupili nějací muži. Babička se pousmála a odešla s nimi na můstek. Jediné, co šlo slyšet bylo nadávání kapitána. Po chvilce vyběhl ven. ,,Jste spokojení? Ta ženská se k nim vrátí a všechny nás zabije." Zaječel zmateně kapitán a odešel do útrob lodi. Loď se začala obracet směrem k ostrovu. ,,Naložíme je do nákladních a poštovních prostor." Řekl jeden z důstojníků a usmál se na babičku.

,,Ucítí něco, když se budeme topit?" Zeptala jsem se a podívala se na lékařku. ,,Těžko říct, ale pro něj to bude rychlé." Měla jsem hrozný strach.

,,To není možné, ta loď se vrací!" Zajásal jeden z mužů a ukázal do dálky. Nevěřícně jsem vstala od lavičky a šla se na vlastní oči podívat. Měl pravdu, loď se vracela zpět. Všichni radostně vstali a přispěchali k okraji hory. Čekali jsme na záchranu.

Loď zastavila kousek od nás. Všichni skočili do vody a začali plavat k poklopu vedoucímu do nákladových prostor. Pomohla jsem vzít Erika. Měla jsem radost, konečně se zachráníme. Jeden muž ale nesl batoh se svými věcmi, popruh se mu ale zachytil v hydraulice. Moc tomu nedával pozornost a utíkal dál. Při zavírání dveří se batoh vzpříčil a dveře se nedovřely.

,,Madam, něco je v hydraulice!" Řekl jeden z důstojníků. ,,Nevadí, teď musíme pryč!" Rozkázala babička. Bývalý kapitán ale měl pravdu, loď se zatížila a naklonila, nedovřeným poklopem se do lodi začala dostávat voda a hrozilo, že nás vtáhne nějaký vodní vír. Zavládla ještě větší panika.