Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Holý život.

Můj pokoj, 15:26

Uběhl už nějaký čas od nalezení prstenu, seděli jsme s Erikem v pokoji a hledali na něm něco zajímavého. Teda já hledala a Eric si místo mě psal s Emily. Upřímně jsem nevěděla přesně, co hledám, ale snažila jsem se odhalit sebemenší stopu. Položila jsem prsten na stůl, posvítila na něj lampou a začala ho opatrně prohlížet. ,,Mé milované Em." Přečetla jsem a mírně se pousmála. Tohle mne ale nezajímalo. Hledala jsem stopy krve, nebo něčeho jiného. Po chvilce někdo zaklepal a vyrušil mne. ,,Lili, jdi pls otevřít." Poprosil mne Eric s očima upřenýma na chat s Emily. Znuděně jsem se zvedla a šla otevřít dveře.

Nikdo tam nebyl. Cítila jsem se, jako v nějakém filmu. Pořádně jsem se rozhlédla po chodbě. Nikde nikdo. Chtěla jsem zavřít, když jsem si všimla obálky na zemi. Popadla jsem ji a položila vedle prstenu.

Vypadal stejně, jako dopis v pokoji Williamsových. ,,Pro Lili R." Přečetla jsem a dopisním nožíkem dopis otevřela. Vytáhla jsem list papíru a pustila se do čtení. ,,Ahoj Lili. Jak se máš? Neztratil se někdo? Třeba babička, či matka?" Cítila jsem, jak se mi dopis vysmívá. ,,Dost otázek. Chci ti něco sdělit. Ocitáš se ve válce, kterou nemůžeš vyhrát. Pokud se mi nepodvolíš, tak se tvým blízkým něco stane. Unesl(a) jsem je proto, abys pochopila, kdo tady dominuje. V tom lese jsem tě skoro měl, ale nevadí. Vynahradím si to. Užívej života, dokud je čas, protože teď o něj bojuješ. Hezký den." Na čele mi naskákal studený pot. Třesoucíma rukama jsem položila dopis na stůl a odešla do koupelny.

Koupelna, 16:39

Stála jsem před zrcadlem a prázdným pohledem do něj hleděla. Cítila jsem strach i úzkost. Věděla jsem, že vrah je někdo z rodiny. Nikdo jiný totiž o zmizení matky nevěděl.

Popadla jsem odvahu a znovu se vrátila ke zkoumání prstenu. ,,Kdo vlastně klepal?" Zeptal se Eric a na chvíli odvrátil zrak od mobilu. ,,Pokojská." Odpověděla jsem rychle a schovala dopis do stolu. Nechtěla jsem Erikovi o dopisu nic říkat, nechtěla jsem ho totiž do ,,Hry o život" zatáhnout.

18:15

,,Jdu na večeři. Jdeš taky?" Zeptal se a podíval se na mne. ,,Ne, nemám hlad." Eric odešel a já znovu vytáhla dopis. Pořádně jsem se na něj podívala. Zdálo se, že jsou na něm stopy něčeho mazlavého, něčeho, co dost připomínalo bláto. Zapřemýšlela jsem, kde teď, v půlce tropického července najdu bláto. Pak mě to trklo - sklepy hluboko pod lázněmi.

Nachystala jsem plán. Musela jsem se dostat dolů a zjistit pravdu. Naskytl se ale problém. Kdy dolů jít? ,,Půjdu v noci. Nikdo mne neuvidí." Řekla jsem si pro sebe a podívala se z okna. Za chvíli slunce zapadne a lázně se ponoří do temnoty.