Že by žárlil

62 6 3
                                    

Náš pokoj, 7:15

Celou noc jsem nezamhouřila oka. Stále jsem myslela na Maxe. Byla jsem zamilovaná až po uši.

Zvedla jsem se z postele a otevřela dveře balkonu. Opřela jsem se o zábradlí a podívala se kolem. Ostrov byl nádherný. Vzduch krásně pofukoval a nad obzor se začalo vyhupovat slunce. Sedla jsem si na lavečku a chvíli tuhle krásu sledovala.

Po chvilce jsem ale ucítila něčí ruce na mých ramenech. Dokonce jsem se lekla. Byla to ale jen babička, která se vzbudila a přišla za mnou. Sedla si vedle mne a společně jsme pozorovaly začátek nového dne.

Balkon našeho pokoje, 8:23

,,Tak co? Už sis zvykla?" Zeptala se babička a podívala se na mne. ,,Jo, už jsem lázním přišla na chuť. Jen mi celkem vadí, že někteří členové rodiny odjeli. Díkybohu tu mám ale tebe, Erica a ještě někoho." Řekla jsem a hodila na babičku šibalský pohled. Pochopila, co tím myslím.

,,Aha, takže naše Lili se zamilovala." Řekla s úsměvem a dala mi ruce kolem ramen. ,,Hlavně ať ti to vyjde. Já se zamilovala třikrát, a ani jednou to nevyšlo." Řekla sklesle. ,,Jak nevyšlo? Vždyť se strejdou žijete celkem šťastně." ,,Ano Lili, ale poslední dobou se dost hádáme." Odpověděla smutně a křečovitě se na mne usmála. Pochopila jsem, že tohle téma už řešit nebudeme.

Pomalu se blížila snídaně.

,,Pojď Lili, půjdem se nadlábnout." Pobídla mne babička a otevřela dveře balkonu.

Jídelnu jsme už jakžtakž najít dovedli. Sedly jsme si ke stolu a čekaly na příchod ostatních.

Po chvíli ke stolu přišli babička Resodová, Ericova matka, Eric, matka, otec, Alex, babička Vicky a strejda. Nikde jsem ale neviděla Maxe a jeho matku.

Díkybohu oba dorazili. Max si sedl naproti mne a mírně se pousmál. Úsměv jsem opětovala a začala snídat. Trochu jsem cítila, jak mne a Maxe Eric sleduje. Že by žárlil?

Jídelna, 9:25

Snídaně skončila a všichni se, jak jinak, rozprchli po areálu lázní. Jediný, kdo zůstal byl Max. Čekal na mne. ,,Co podniknem?" Zeptal se a podíval se na mne. ,,Nevím, můžem třeba zajít na Mount North. Na nejvyšší horu ostrova." Navrhla jsem a sledovala jeho reakce. ,,Proč ne."

Neděle čtrnáctého, pěnová vraždaKde žijí příběhy. Začni objevovat