Neděle čtrnáctého, pěnová vražda

Znamení

Můj pokoj, 17:12

Sedla jsem si k psacímu stolu a vytáhla dopis. Stále se mi na něm něco nezdálo. ,,Vždyť tohle není písmo Claire." Zarazila jsem se a srovnala písmo na dopisu s věnováním na kresbě, kterou mi tu Claire nechala. Na přemýšlení jsem ale neměla čas, za chvíli začínala večeře a já nebyla dostatečně nachystaná. Vešla jsem do koupelny a nechala čarovat kosmetické pomůcky.

Koupelna mého pokoje, 17:48

Konečně jsem byla se sebou spokojena. Obula jsem si lodičky a vykročila do jídelny. Cestou jsem minula i ošetřovnu, kde ležel Peter. Hlasitě jsem si povzdechla a vešla do jídelny.

Jídelna, 18:02

Sedla jsem si opět vedle Erika a mírně se na něj pousmála. Rozhlédla jsem se po jídelně v naději, že najdu Claire. Marně, ale po dlouhé době jsem uviděla Maxe. Usmál se na mne a zamával mi.

Číšnice donesly tácy s jídlem a my začali hodovat. Nabrala jsem si misku salátu a chystala se najíst. Babička mne ale vyrušila. Zvedla se a zaťukala vidličkou do sklenice. ,,Prosím poslouchejte, zítra v pět pořádám tady s Lili grilování na zadní terase. Byla bych ráda, kdybyste všichni přišli." Pousmála se babička a podívala se na mne. Nevěděla jsem, že jsem se dneska domlouvaly i na grilovačce.

Jídelna, 18:39

Večeře skončila a rozproudila se konverzace. Já ale na tohle tlachání nebyla zvědavá a odešla do pokoje. ,,Lili, počkej. Půjdu s tebou." Zastavil mě u dveří Eric a podíval se na mne.

Cesta s Erikem do pokoje byla suprová. Perfektně jsme si popovídali. ,,Víš Lili, moc mě mrzí, že jsem ti o Maxově homosexualitě řekl." Omluvil se Eric a podíval se provinile na mne. ,,Ericu, jsem ráda, že to vím od tebe. Ani nevíš, jak mne to vzalo." Odpověděla jsem a podívala se na něj. Mírně se pousmál.

U mého pokoje jsme se rozloučili a já celá vysílena padla na postel. Usnula jsem.

To noc se mi však zdál sen. Zdálo se mi, jak jsem já i Peter na člunu. Oba naše čluny byly připoutány k molu. Vše probíhalo v klidu. Peter vtipkoval, já se mu smála. Prožívali jsme nezapomenutelné chvíle. Pak se ale k molu přiřítila bouře a Peterův člun se utrhl. Křičel a snažil se dostat zpět. Bouře ho ale odnesla pryč.

Můj pokoj, 4:58

,,Bože můj." Vyhrkla jsem a utřela si pot z čela. Byla jsem vystrašená a nervózní. Nevěděla jsem, jestli to bylo znamení, nebo ne.