Pokus 316 /CZ/

Prológ

Jméno: Marinette Dupain-cheng
Věk: 16 let
Výška: 162 cm
Barva očí: pomněnkově-modrá
Barva vlasů: černá s odlesky modré
Pohlaví: dívka
Rodina: žádná
Den narození: 24.12.1999

Hybrid: kočky
Barva srsti (ouška, ocas): černá
Pokus: 316
Úspěch: vysoký
Vada: onemocnění srdce
Inteligence: učí se rychle

Majitel: Heal Convert Institute
Číslo cely: 35

Cena: dohodou
Zájem: žádný

Subjekt byl propuštěn z tohoto zařízení dne 20.12.2016, kvůli své vadě a nezájmu o koupi.

. . .

,,Jdi ty potvoro!" křikl zaměstnanec Instituce a nemilosrdně vyhodil dívku ven před brány zařízení. Černovláska mňoukla bolestí z prudkého nárazu o studenou zem. ,,A nevracej se!"

Koťátko se otřáslo zimou - bodejť by ne, když byl prosinec a ona měla na sobě jen lehký svetřík a čepici, kterou jí z milosti dali, než ji vyhodili. Postavilo se na nohy a vydalo se neznámo kam.

Dívka došla až do parku poblíž a schoulila se do klubíčka pod nejbližší strom, zima otřásla jejím tělíčkem. Bylo jen otázkou času, dokdy to tahle dívka vydrží, zima bývá v Paříži vážně studená a mladí hybridi mají už i bez ní obtíže sami venku přežít.

V tu samou chvíli šel kolem parku mladík, vracel se z oslavy, na které byli i jeho rodiče, aby je mohl ještě vidět. Jelikož o Vánocích, které měly být již o čtyři dny, by to kvůli práci nebylo možné.

Rozhodl se zkrátit si cestu domů, a tak zabočil do parku. Kráčel po zamrzlém chodníku, když najednou zaslechl vzlyky a rozhlédl se kolem sebe, nikoho však neviděl. Najednou zahlédl pod stromem osobu. Rozběhl se směrem k ní, čímž se mu naskytl pohled na dívku, kterou pláč unavil k spánku. Rychle si svlékl kabát a pořádně ji do něj zabalil. Vzal spící tělíčko oné dívky do své náruče a odnesl ji do tepla svého domova. Nechtěl, aby se jí něco stalo. Bylo mu jí líto, vypadala tak křehce.

Položil ji na velkou postel ve svém pokoji, přikryl ji a následně opustil místnost. Přemístil se do obýváku a nezbývalo mu nic jiného sv, než čekat až se dívka probudí.

Tak se stalo až o pár hodin.

Černovláska otevřela svoje modré oči a rozhlédla se po pokoji, který jí ale přišel neznámý. Byla zmatená. Rozhodla se však toto místo prozkoumat, takže opustila ložnici a šla po schodech dolů. Ocitla se v podivné místnosti, kde byl jeden velký gauč, malý stolek a obrovská černá placatá věc naproti nim, kterou doteď nikdy neviděla.

,,Oh, už jsi vzhůru," řekl s úsměvem blonďák, který nakoukl ze dveří od kuchyně, která byla s obývacím pokojem propojená. Černovláska leknutím nadskočila a radši o krok ustoupila. ,,Neboj, malá, nic ti neudělám."

Z nějakého důvodu mu věřila, a tak zůstala stát na místě čekajíc, co se bude dít.

Zelenoočko popošel kousek blíž k dívce a když viděl, že už se ho nebojí, poprosil jiať si sedne vedle něj na gauč. Dívka tak učinila a sedla si vedle něj tak, aby si nepřisedla ocas a aby jej blonďák nezahlédl. Ještě by ji vyhnal, zrůdu jednu...

,,Proč si byla v tom parku? Ty nemáš domov?" ptal se zvědavě. Chtěl o této krásce zjistit vše, no ona jen mlčela. Jednak Marinette neuměla dobře mluvit a jednak jí už v Instutu říkali, že když není v zařízení, lidé si o ní budou myslet, že je zrůda. Byla pro ně pouze věcí na koupení, jen hračka, mazlíček, ne lidská bytost.

,,Ty neumíš mluvit?" ptal se dál a trpělivě čekal na její odpověď. Marinette jen stydlivě pokroutila hlavou v nesouhlasu. Jistě, věděla mluvit, ale ne dobře. Učili ji to, ale nikdy s ní neměli tolik trpělivosti, aby ji to naučili dobře. Jiné věci se naučila snadno, ale s tímhle na ní nebrali ohled a raději se na ni vykašlali.

,,Trošku," špitla a nervózně si kousala do spodního rtu. Ještě nikdy se nebavila s někým jiným, jako se zaměstnanci Institutu. Bylo to něco nového a jí se to moc líbilo.

,,Není ti horko?" zeptal se při pohledu na čepici, kterou stále měla. V bytě se topilo a on byl jen v teplacích a tričku s krátkym rukávem, zatímco ona ve svetru a s čepicí na hlavě.

Pokroutila hlavou, no on k ní stejně natáhl ruku a sundal jí ji, čímž se mu naskytl pohled na dvě černá kočičí ouška. Byl zcela ohromen, nikdy nic podobného neviděl, a tak ztratil řeč. Černovláska fňukla. Vysvětlila si jeho mlčení jinak a jedna slza opustila její oko. Rychle si ji tedy přitáhl do objetí.

,,Neplakej malá," šeptal jí s úmyslem uklidnit ji, což se mu i povedlo.

,,T-ttobě ouš-ška v-vadí?" zeptala se plačtivě. Chlapec se usmál a radši si promyslel, co řekne, aby ji opět nerozrušil.

,,Nevadí, jen si mě překvapila. Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl, ale líbí se mi to," usmál se na ni a pohladil ji po ouškách, jež měly hebkou srst. Dívka hned začala příst jako skutečná kočka a přitulila se víc k jeho ruce. Ocásek uvolnila a omotala jej kolem jeho pasu, což ho vylekalo. Koukl na něj a usmál se.

,,Máš nějaké jméno, koťátko?" zeptal se. Nechtěl ji oslovovat ona nebo hej ty. Chtěl jí říkat jménem, které bylo určitě stejně krásné, jako ona samotná.

,,N-nnemám j-jménno," zakoktala roztomile. Některá slová jí dělali vážně problém, ale kvůli tomuto klukovi se snažila.

,,Jak to? A jak ti tedy říkají?" zeptal se nechápavě a přestal dívku hladit, jen aby se jí mohl podívat do očí.

,,Pokus 316."

. . .

Prolog je hotový a další části už budou z pohledu Marinette a Adrien. Snad se vám část líbila a uvidíme se u dalšího dílu. Pa...

Chtěla bych to stihnout tak, že když budou Vánoce, budou i v příběhu. Snad se mi to povede.

Jak dlouhé části budou sama nevím, ale zatímco to vypadá, že asi dlouhé XD

Jo a... Den narození jsem si vymyslela, opravdový neznám...

-TARA ❤

P.S... Chtěla bych poblahopřát jedné z mých čtenářek k narozeninám, které dneska slaví.
TheJasmi, všechno nejlepší a ať se ti daří... Přeji hezké narozeniny...