Hermiona nevěděla, jak je to možné, ale od hádky s Blaisem uběhly dva týdny, a ona měla pocit, že jej ani jednou neviděla. Ten kluk se jí vyhýbal, to bylo jasné, ale nechápala, jak se mu to daří tak dobře. Připadalo jí, že kromě společných hodin, ani není ve škole přítomen, jinak si to neuměla vysvětlit. Na druhou stranu, Draco s ním mluvil již dvakrát. Poprvé, to sice nebyl úplně rozhovor, protože Blaise mu pohrozil, že jestli nechce opět skončit na ošetřovně, tak by se od něj měl držet dál, a tak se Draco raději vydal jiným směrem, ale po druhé už spolu vedli víceméně normální rozhovor a vypadalo to, že je to u nich na dobré cestě, zatím co u Hermiony to vypadalo, že už ji nikdy víc nevezme na vědomí. To ale nebylo fér, a proto se rozhodla, že to musí skončit. Nechala mu dost času, ale teď už byla netrpělivá, a proto se nacházela u něj v pokoji a čekala až přijde.
Dveře se otevřely a ona nečekala ani sekundu a mávla hůlkou, aby je zde oba uvěznila. Nemohla nechat Blaiseovi prostor na to, aby zjistil, že se nachází u něj v pokoji, pak by totiž hned zase odešel a ona by ztratila svoji možnost s ním promluvil, a tak je tu prostě uvěznila jako on tehdy jí a Draca.
,,Měl jsem to čekat, že?" povzdechl si a posadil se vedle ní na postel.
„Nemyslel sis snad, že se mi budeš vyhýbat věčně, ne?"
„Mohl jsem se o to pokusit."
„Pořád jsme primusové a museli bychom spolu mluvit."
„Ale nemuseli bychom mluvit o tom... a to je přesně ten důvod proč jsem se ti vyhýbal. Potřebuji jen čas, a bude to v pohodě," řekl a Hermiona se na něj zamračeně podívala.
„Dala jsem ti jej! Měl jsi dva týdny, ale já už na to nemám. Nic špatného jsem neudělala a tys neměl právo na mě kvůli tomu vyjet! Myslela jsem si, že jsme kamarádi..."
„Ano, to byl další důvod, proč jsem se ti vyhýbal. Hrozně se stydím, Hermiono. Všechno, co jsi řekla je pravda, a mně to vážně mrzí. Nepřemýšlel jsem, ale měla bys vědět, že jsem ti nechtěl ublížit," vysvětlil a Hermiona se přestala mračit. Někdy jí Blaise připadal tolik zranitelný, až se divila, že je to vůbec možné.
„Nečekala jsem to od tebe," zašeptala a začala si hrát s pramínkem vlasů. Byla nervózní, tohle vypadalo daleko lépe, než si představovala a doufala, že už se to nepokazí.
„Omlouvám se," řekl a roztáhl ruce. Hermiona se lehce usmála a na nic nečekala. Ocitla se u něj v objetí a oddechla si, že je to mezi nimi opět v pořádku.
„Omluva přijata, ale příště zkus tolik nepanikařit," zamumlala mu do hrudi a cítila, jak se náhle napnul.
„Příště?" zeptal se s přiškrceným hlasem a ona se od něj se smíchem odtáhla.
„Nemyslela jsem to takhle! Merlin, vážně bys se měl uklidnit," řekla s úsměvem, a kdyby měl delší vlasy tak by mu je ze srandy rozcuchala. Třeba kdyby to byl teď Draco, a ne Blaise, udělala by to, protože ví, jak moc nesnáší, když mu někdo rozcuchá ten jeho 'perfektní' účes.
„Fajn, promiň, jen tomu stále nemůžu uvěřit."
„To nikdo z nás," přitakala se smíchem. Ona sama měla problém přijmout fakt, že se to opravdu stalo. Nebelvírská princezna se vyspala se zmijozelským princem, to prostě není normální.
„Proč se tak culíš?" zeptal se podezřele Bliase a tím ji vytrhl z přemýšlení nad Dracem.
„Jen tak," řekla a pokrčila rameny.
„Budu dělat, že ti to věřím a pokusím se zapomenout, že jsi myslela na mého kamaráda."
„Blaise, je to v pořádku, opravdu. Užili jsme si, ano, bylo to dobré, a ano, někdy o tom přemýšlím, ale to je všechno. Není důvod se bát, a navíc, já ti nikdy nedovolím, abys se se mnou přestal bavit, dobře? Draco mi řekl, co se tenkrát stalo, ale tohle je jiné."
„Dobře, dobře. Je to v pořádku, jako by se nic nestalo."
„To jsem ráda, ale teď už půjdu. Dobrou, Blaise," rozloučila se s ním a vstala z postele.
„Dobrou noc, Hermiono."
***
A jsou zase kamarádi <3 názory? <3 další kapitolka bude zítra!
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
