9.9

3.8K 209 40
                                    

Hermiona seděla na posteli s knihou v klíně, ale místo toho, aby si četla, tak pozorovala Draca, který seděl u pracovního stolu a procházel si nějaké papíry. Byl víkend, a ten Hermiona od doby, co byli opět spolu, trávila vždy na Manoru, protože Dracovi nevyhovoval její malý byt.

„Proč jsi to udělal?" zeptala se náhle a Draco k ní zvedl hlavu. 

„Co?" odpověděl otázkou, protože jaksi nechápal, na co se jej ptá. 

„Proč jsi mi vymazal paměť?" zeptala se už jasněji a Draco si povzdechl. Hermiona to nechtěla vytahovat, ale nikdy o tom spolu nevedli rozhovor. To že o tom občas prohodili pár vět, se těžko dalo považovat za rozhovor a Hermiona si myslela, že pokud se mají vzít, měli by to vyřešit.

„Říkal jsem ti to, udělal jsem to, abych tě ochránil."

„Ale to nestačí, Draco. Tohle není nějaká prkotina, která by se dala jen tak přejít. Copak to nešlo vyřešit jinak? Vždyť ty jsi se ani nikdy nezmínil, že bys se chtěl aktivně podílet na zničení Voldemorta," vysvětlila  a Draco těžce polkl. Upřímně? Myslel si, že už to přešli a nikdy se k tomu nebudou vracet, ale mohlo mu dojít, že to Hermiona nenechá být.

„Nezmínil, protože jsem si do poslední chvíle nebyl jistý tím, co bude dál. To, že se mi tak nešikovně podařilo zabránit tomu, aby se ze mě stal smrtijed, bylo sice fajn, ale stále jsem měl pocit, že bych měl udělat něco víc. Že bych měl za tebe bojovat. A když jsem pak došel k závěru, že se přidám k Potterovi, zůstala ve vzduchu viset jedna otázka. Co když se to provalí? Lidi se budou pídit, proč ta náhlá změna stran a obzvláště pak lidi, co měli na levém předloktí Znamení zla. Kdyby se dozvěděli, že to bylo kvůli tobě, neváhali by ani chvíli a zabili by tě, což by vlastně byla ještě ta lepší varianta. Ti lidi byli zvířata a nedokážeš si představit, čeho všeho byli schopní," řekl a Hermiona jej celou dobu bedlivě poslouchala.

„Proč jsi ale vymazal i Blaise?"

„Bylo to příliš riskantní. Mohl se kdykoliv prořeknou, nebo něco. Nemysli si, že jsem toho často nelitoval, ale stále jsem si říkal, že je to tak správně. Že i když to bolí sebevíc, jsi aspoň v bezpečí," odpověděl a stále zůstával sedět za stolem, který byl od Hermiony umístěn docela daleko a jemu to tak vyhovovalo. 

„Pak už zbývá jen jedna jediná věc. Proč tě Harry nezastavil?" zeptala se, a ani ona se nehnula z místa. Možná to bylo trochu podivné, ale v tenhle moment potřebovali oba dostatek prostoru.

„Nevěděl to. Přišel na to, až když jsem to udělal a překvapivě mi nic nevyčítal. Byl mi docela velkou oporou, až mě to překvapilo," řekl a Hermioně se zdálo, že se snad i usmál.

„Takže jste teď přátelé?" zeptala s s nadějí v hlase. Harry byl totiž jediný, u kterého by mohl přijít kámen úrazu, co se týče jejího vztahu s Dracem. Ron je ve Francii s Levandulí, Ginny si nakonec zvykne a Blaise s Lyrou, u nich není žádný problém.

„Přátelství bych to úplně nenazýval, ale budiž."

„Aby bylo jasno, ještě jsem ti to úplně neodpustila, ale jsem ráda, že jsme si o tom konečně promluvili a vyjasnili si vše, co bylo potřeba," řekla s menším úsměvem a Draco se konečně zvedl ze židle, aby se mohl posadit na postel vedle Hermiony, ale i tak si nesedl úplně k ní, ale na kraj.

„Chápu to, ale ty pochop, že tě miluji, Hermiono. To znamená, že tu nejsem jen v těch lepších chvílích, ale budu tady, ať se děje cokoliv, a právě proto jsem to udělal. Nečekám, že mi odpustíš hned, ale doufám, že jednou toho budeš schopná," zamumlal a chytil ji za ruku.

„Samozřejmě, že ti jednoho dne odpustím úplně, a víš proč? Protože tě taky miluju."

„To je dobře. Nikdy jsem z toho nikoho nevinil, Hermiono. Udělal jsem to z vlastní vůle a byla to moje chyba. Byla a vždycky bude, ale teď už na tom nezáleží, protože jsi výjimečná. Vzpomněla jsi si, což se stane jen tehdy, pokud někoho miluješ na tolik, že ani kouzlo nemůže tvoji lásku zničit. Jmenuje se to Animae fidelium."

„Ale co to znamená?" zeptala se Hermiona, protože zrovna latina nebyla jazyk, který by ovládala.

„Duše věrných. Měla jsi pravdu, my dva jsme si souzeni," odpověděl s úsměvem a nahnul se k ní, aby ji mohl políbit.

***

Věnováno AnetAnetka13 <3

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat