„Hermiono, dneska jsi nějaká tichá," pronesl Ron cestou na vyučování.
„Jen jsem unavená," zamumlala nepřítomně. Harry s Ronem si vyměnily pohledy, ale nakonec to shledali pravdivým, tak se opět začali bavit o famfrpále, jako by snad neuměli mluvit i o něčem jiném. Hermiona byla myšlenkami stále u Bliase. Nechápala, co se stalo. Proč jej to tolik naštvalo?
„Merlin, snad zase neskončíte na ošetřovně," řekl Harry, když vešli do učebny lektvarů. Hermiona se podívala na své místo, kde místo Blaise seděl Malfoy.
„Co tady děláš?" zeptala se nechápavě, když se k němu posadila.
„To bych taky rád věděl," odpověděl a ona se na něj zmateně podívala. Malfoy se otočil dozadu a ona jeho pohyby následovala. V zadní lavici seděl Blaise s Pansy a propaloval stůl pohledem.
„Merlin, on to myslí vážně," zamumlala si pro sebe.
„Co myslí vážně?" zeptal se Malfoy, který by velice rád věděl, co se s jeho kamarádem děje.
„Nalistujte si správnou stranu a pusťte se do práce," řekl profesor Snape, hned jak vešel do třídy. Na tabuli se objevilo číslo strany a všichni okamžitě začali prolistovávat učebnici.
„Pak ti to řeknu," odbyla jej a už si četla zadání.
„Pan Malfoy a slečna Grangerová spolu? Doufám, že se nebude opakovat to, co minule," pronesl ledovým hlasem a Hermiona se na něj zamračila.
„Nevšímej si jej a řekni mi, co se děje s Blaisem," naléhal Malfoy, ale ona si byla moc dobře vědoma, že je Snape pozoruje, a tak se místo odpovědi zvedla a došla pro přísady. Pobrala vše, co si pamatovala a vrátila se zpátky k Malfoyovi. Snape teď něco vysvětloval Nevillovi, který vypadal, že sebou za chvíli sekne.
„Nemůže to počkat?" zeptala se, když si všimla naléhavého výrazu v Malfoyově tváři.
„Ne, jestli něco víš, řekni mi to hned," odsekl netrpělivě a ona se na něj nemohla zlobit. Taky by chtěla vědět, kdyby se něco dělo s jejími přáteli.
„On to ví, Malfoy, ví to a je naštvaný, jako fakt hodně."
„Ví co?" zeptal se nechápavě.
„Co asi?! Ví, co se stalo! Ráno mi to dal pěkně sežrat," vyštěkla a pak se rozhlédla kolem sebe, aby se ujistila, že jim nikdo nevěnuje pozornost.
„Jak to může vědět?"
„Co já vím? Asi nás slyšel. Není důležité, jak to zjistil, ale co s tím uděláš! Nechci o něj kvůli tobě přijít!" řekla naštvaně. Ráno nelitovala toho, co se mezi nimi stalo, ale pokud kvůli tomu přijde o Blaise, bude toho litovat. A to dost.
„Já? Ty s tím něco udělej. Taky kvůli tobě nehodlám přijít o kamaráda."
„Takže je to moje vina? To ty jsi nevydržel udržet ptáka v kalhotech!" odsekla.
„Tak to teda ne! Nebudeš to svádět na mě. To ty jsi pořád naléhala, takže je to tvoje chyba."
„Ty jsi ale parcha-"
„Neruším Vás náhodou?" přerušil ji hlas profesora Snapea a ona se na něj překvapeně podívala. Úplně zapomněla, že je na hodině a že mají práci. Jejich kotlík byl úplně prázdný.
„Ehm, no-"
„Ušetřete mě toho. Proč si neodejde vyřešit své problémy a nevrátíte se po vyučování?" zeptal se a Hermiona těžce polkla.
„Omlouvám se, už se to nestane. Hned se pustíme do práce," zamumlala, ale Snape zavřel jejich učebnice a podal jim je.
„To nebyl návrh, ale prostá skutečnost, slečno Grangerová. Lektvar uděláte mimo vyučování a teď mi zmizte z očí," vyštěkl a jim nezbývalo nic jiného, než si sbalit věci a opustit učebnu lektvarů.
„Skvěle, tenhle den je vážně na nic," řekla Hermiona, když se za nimi zavřely dveře.
„Souhlasím."
„Když už máme tolik volna, promluvíme si? Vážně to musíme vyřešit," navrhla.
„Asi bychom měli," neochotně souhlasil Malfoy.
„Blaise zmínil něco o tom, že už tohle jednou zažil, co tím myslel?" zeptala se a posadila se do výklenku.
„Dřív se hodně bavil s Pansy, ale ta pro mě měla slabost. Jednou jsme se spolu vyspali, ale ráno jsme to přešli. Pak se to stalo znovu, ale když to skončilo, řekl jsem jí, že jí nechci ublížit a znovu už by se to stát nemělo. Trvala na tom, že je s tím v pohodě, a tak se to ještě párkrát opakovalo. Nezávazně jsme si užívali, ale ona mnou pak začínala být posedlá. Ukončil jsem to, řekl jsem jí, že je mi to líto, ale že k ní nic necítím, a že nejspíš nebudeme ani kamarádi. Dost ji to vzalo, a protože Blaise je můj nejlepší kamarád a tráví se mnou hodně času, musel se s ní přestat bavit i on. Tedy nemusel, ale víš, jak to myslím, ne? Nedělal z toho nějaký velký problém, ale poznal jsem, že ji měl docela rád, i když spolu netrávili až tak moc času. Myslím, že u tebe by to nepřežil. Oblíbil si tě," dokončil Draco a Hermiona nemohla uvěřit svým uším. Ten bastard měl vážně nějaké city. Nikdy by nevěřila tomu, že bude k Pansy tak ohleduplný.
„Dáme to do pořádku. Nemůže být přece naštvaný věčně. Navíc, ty a já spolu nebudeme znovu spát, takže jej to přejde, ne?"
„Snad ano," přitakal Draco, který se zdál být také ztracený ve svých myšlenkách.
***
"Ty a já spolu nebudeme znovu spát." Tak tohle jim asi nikdo nežere :'D Šup sem s názory, další kapitolka bude nejspíš zítra na večer <3
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
