Animae fidelium

6.5

První půlka května se velmi rychle chýlila ke konci a zkoušky NKÚ se neodvratně blížily, a to byl taky důvod, proč Hermiona, Ginny a Lyra seděly u jednoho stolku v knihovně a výjimečně se nehádaly.

„Holky, pro dnešek bych to zabalila," řekla Hermiona, která si dopsala esej.

„Nemám námitky," přitakala Lyra, které už se všechna písmenka motala dohromady.

„Ani já," souhlasila Ginny, a tak si všechny tři začaly balit své věci.

„Zase zítra?" zeptala se Lyra a Hermiona se tomu zasmála.

„Holky, dejte se chvíli pohov. Jsem ráda, že se tolik učíte, ale tohle už je moc i na mě. Se vším vám ráda pomůžu, jak jsem slíbila, ale jestli se půjdete zítra učit, tak beze mě," odpověděla Hermiona. Pamatovala si, že vloni touhle dobou byla úplně stejná, možná ještě horší.

„Já asi budu trávit nějaký čas s Harrym, takže bych to zítra nehrotila," řekla Ginny a Lyra si oddechla.

„To ráda slyším. Další den v řadě už bych nedala," ulevila si. Obě nebelvírské dívky se zasmály a ještě chvíli klábosily na chodbě, než se každá vydala svým směrem.

(...)

Draco a Blaise seděli naproti sobě v primuské společenské místnosti v nepříjemném tichu. Draco nervózně pozoroval svého nejlepšího kamaráda a čekal, až zareaguje na to, co mu právě řekl, ale on pouze hleděl kamsi za něj a to jej děsilo snad víc, než kdyby na něj začal křičet a vyhrožovat mu smrtí.

„Jen abys věděl, Lyru z toho vynechám, ale musíš pochopit, že tebe jí nechat nemůžu. Je to moc riskantní," skoro šeptal a Blaise svůj pohled přesunul na něj.

„Ty jeden malej odpornej hajzle!" vyštěkl a než se Draco stihl rozkoukat, Blaise byl u něj a jednu mu vrazil.

„Vím, že tě to štve a mrzí, ale zkusme se uklidnit a podívat se na to s klidnou hlavou," navrhl, ale Blaise se na něj zamračil ještě víc, a to si myslel, že to už ani nejde.

„Říkáš mi, že se mám uklidnit? No to si ze mě snad děláš prdel, ne? Zase si to celý posral! A nejenom, že si to posral sobě, tentokrát si to posral i Hermioně a mně. Fakt tě teď nesnáším," křičel a znovu jej praštil.

„Jen chci, aby byla v bezpečí!"

„Jdi do prdele! Jsi hroznej sobec. Myslíš jen na sebe, a nikdo jiný tě nezajímá."

„To není pravda! Jde hlavně o ní, všechno to dělám, kvůli ní!"

„Merlin při mně stůj, abych tě nezabil," procedil skrz zuby a pustil se do něj se vší parádou. V ten moment se v pokoji objevily holky a obě zděšeně sledovaly scénu před sebou.

„Blaisei!" vykřikly obě najednou a přihnaly se k nim, aby to zastavily.

„Přestaň!" vyjekla Hermiona a snažila se jej odtrhnout od jejího přítele, ale s ním to ani nehnulo a dál do své nejlepšího kamaráda bušil pěstmi.

„Blaise, opravdu toho nech, vždyť jej zabiješ!" řekla zděšeně Lyra a pomohla Hermioně. S Blaisem sice nepohnuly, ale on nakonec přestal sám.

„Co se to tady, pro Merlina, stalo?" zeptala se Hermiona a pomohla Dracovi vstát.

„Nenávidím tě! Tohle je konec, rozumíš? My dva už si nikdy nemáme, co říct. Ode dneška pro mě žádný Draco Malfoy neexistuje," vyplivl a odešel do svého pokoje, kde se chystal zlít jako nikdy.

„Co se stalo?" zopakovala Hermioninu otázku Lyra, která takhle svého přítele ještě neviděla.

„Jen jsme se na něčem neshodli," odpověděl Draco.

„Nepovídej," odsekla Hermiona a vytáhla hůlku, aby mu mohla dát obličej do pořádku.

„Asi to nebylo jen tak něco, když tě kvůli tomu takhle zrušil," řekla Lyra a vydala se do pokoje za Blaisem doufajíc, že ten jí řekne, o co doopravdy šlo.

„Řekneš mi to?" vyzvala jej Hermiona, když v pokoji osaměli.

„Mnohem radši bych si šel lehnout," řekl a ona se na něj zamračila.

„Víš, že se tomu stejně nevyhneš, že jo?"

„Ano."

„Fajn, tak pojďme," zavelela a chtěla odejít, ale on si ji stáhl k sobě a prudce ji políbil.

„Miluju tě," zašeptal, když se od sebe odtrhli a uvěznil ji u sebe v objetí snažící se zapomenout na to, že ztratil svého nejlepšího kamaráda nejspíš už navždy.

***
Začali jsme pěkně zostra 😏 mám z těhlech kapitol radost, protože je to zase něco jiného a jsem zvědavá na vaše názory ♥️ kdo má radši ty odlehčenější, tak si bude muset počkat.