Animae fidelium

2.5

Blaise se vracel z vyučování ladnou chůzí a užíval si toho, že má konečně volno.

Dobře, to je obrovská lež, doopravdy spíš prchal, protože měl za zadkem svého otravného kamaráda, který se po hodině lektvarů stal ještě více nesnesitelným, než obvykle býval.

„A nemám nějaké ohyby na mém hábitu?" zeptal se Draco, když spolu s ním vešel do pokoje primusů. Blaise potichu zaúpěl a otočil se na svého přítele, aby jej mohl ujistit, že jeho hábit je perfektně rovný.

„Ne," odpověděl prostě a přemýšlel, proč se najednou Draco tolik zajímá o to, jestli je jeho hábit perfektně vyžehlený.

„Jsou mé oči dostatečně zářivé?" zeptal se, když se posadili na gauč a Blaise přísahal Merlinovi, že mu za chvíli jednu vrazí.

„Ano," odpověděl a snažil se přijít na to, jak jej umlčí.

„Dobrotivý Merline!" vykřikl najednou Draco a Blaise sebou polekaně cukl.

„Co? Co se děje?" zeptal se vyplašeně.

„Jsou moje vlasy dostatečně blond?" zeptal se a věnoval mu zničený pohled.

„Ano!" zafuněl a už se natahoval, že jej praští, ale nakonec si to rozmyslel.

„Myslíš, že se Grangerová bude zajímat o to, jak dobře vypadám?" položil poslední otázku a Blaise se na něj šokovaně podíval.

„Ne! A laskavě mi vysvětli, o co tady jde!" vyštěkl netrpělivě.

„No, jak bych to řekl," zamumlal a Blaisovi začala docházet trpělivost.

„Prostě to vyklop."

„Víš, jak si se bál, že mi Hermiona podlehne?"

„Merlin! Já věděl, že se to stane, ale to ne! Oba jste tvrdili, že o nic nejde a teď je to tady. Já Vás zabiju! Proč mě prostě nikdy nikdo neposlouchá!" začal vyšilovat Blaise, a tak mu Draco jednu vrazil, aby se uklidnil.

„Ticho! Nech mě to domluvit, už takhle je to trapné."

„Fajn, mluv," pobídl jej a třel si místo na tváři, kam jej uhodil.

„Nejde o Grangerovou. Jde o mně!"

„Co tím jako myslíš? Nechceš mi říct, že jsi se do ní zamiloval, že ne?"

„Já nevím! Není to tak, že bych ji miloval, jen na ní pořád myslím, ale ne tak, jak jsem říkal, když jsme podobný rozhovor vedli minule. Ona je prostě dokonalá, vtipná, chytrá, já nevím. Mám ji rád, Blaise, nevím, jestli jsem do ní zamilovaný, protože v tomhle vážně neumím moc chodit, ale záleží mi na ní," vysvětlil a Blaise jej celou tu dobu bedlivě sledoval.

„Páni, já nemám slov. Jak se tohle vůbec stalo?"

„Ty moc dobře víš, jak se to stalo," odsekl Draco, který už byl zoufalý.

„A co jako plánuješ teď dělat?"

„Já nevím!"

„A je vůbec něco, co víš?" zeptal se Blaise pobaveně, když za posledních pět minut slyšel slovo nevím snad víckrát, než ve svém dosavadním životě.

„Moc vtipný, Blaise. Myslím to vážně, musíš mi pomoc! Já to chci zkusit," řekl a Blaiseův výraz zvážněl.

„Jsi sebevrah? Tohle nemůžeš myslet vážně! Tohle prostě nejde, Draco. Mysli na to, co všechno by se tím změnilo!"

„Je mi to jedno, Blaise! Chci s ní být!"

„Ale chce ona být s tebou? Pomyslel jsi na to, že jí řekneš, co mě a ona se ti vysměje do obličeje? Může ti věřit? Může tě milovat po tom všem, co se mezi vámi stalo? Může se na tebe spolehnout? Může s tebou počítat až přijde válka? Draco, stále nemáš pořádně vyřešený svůj život a chceš ji do toho zmatku zatáhnout?" kladl jednu otázkou za druhou. Tohle rozhodně nebyl dobrý nápad.

„A co když chci? Jo, jsem sobec, ale já chci mít normální vztah, a chci jej mít s ní," odpověděl a Blaise si povzdechl.

„Fajn, ale kdyby vám to vyšlo, a tys jí ublížil, my dva jsme spolu skončili, rozumíš tomu? Protože já ji beru jako sestru a nevzdám se jí kvůli tvé hlouposti."

„To beru, ale teď je otázka, jak si ji získat."

„Jo, tak to už je na tobě. Do toho se nebudu míchat," ušklíbl se Bliase, který věděl, že bude zábava sledovat Draca Malfoye, jak se snaží získat srdce nebelvírské princezny.

***

Juhu!!! Je to tady! <333 Názory a popřípadné teorie o dalším vývoji jsou vřele vítany! <3