„Dobře, takže, ano jsem jeden velký chaos a můžeš ze mě občas bláznit, ale zase jsem vášnivý a budu tě milovat až do smrti. A ano, jsem potížista a občas ze mě ztratíš hlavu, ale zase jsem loajální a nikdy tě neopustím. Sice jo, už jsem to jednou udělal, ale to bylo za jiných okolností a vím, že to byla chyba. A ano, jsem složitá osobnost a občas ze mě šílíš, ale zase je se mnou zábava a dokážu tě rozesmát. A ano, jsem uzlíček nervů a občas kvůli mně můžeš plakat, ale taky tě doopravdy miluji a starám se o tebe každý den. A ano, jsem tak trochu rebel a občas tě rozčílím, ale taky za tebe budu bojovat do konce života. A ano, mám dvě strany. Tu světlou a tu temnou, ale když se mě budeš držet, nikdy se se mnou aspoň nebudeš nudit," dokončil Draco svůj proslov a hned na to se zamračil. Tohle nebylo úplně to, co si představoval. Hermiona, která jej pozorovala ode dveří už se neubránila smíchu, čímž na sebe upoutala jeho pozornost.
„Co to tady nacvičuješ?" zeptala se mezi smíchem a Draco se zamračil ještě více.
„Nic," odsekl, ale Hermioninu veselou náladu to nezkazilo.
„Ty jsi mi ale bručoun," řekla a přešla k němu, aby jej mohla políbit. A přesně to dodalo Dracovi tu potřebnou odvahu na to, aby se zeptal na otázku, na kterou se vlastně chtěl zeptat od toho rána, kdy se zase po dvou letech probudil vedle své nebelvírky.
„Vezmeš si mě?" zeptal se bez okolků a zbytečného divadla, které si tady před chvílí nacvičoval. Konec konců, on na tohle nikdy nebyl, že?
Hermiona se na něj překvapeně podívala a o krok od něj ustoupila. Samozřejmě, že si jej chtěla vzít, ale nechtěla mu odpověď dát jen tak. Ne, potom, co jim udělal. Ačkoliv jej milovala sebevíc, stále na něj byla naštvaná za to, že ji upravil paměť.
„To bohužel nejde," zamumlala a vyhnula se jeho pohledu.
„Cože?" zeptal se zmatený Draco, který o záporné odpovědi vůbec nepřemýšlel. Vždyť se milovali, tak proč by jej odmítla?
„Nezlob se," řekla a Draco se zamračil. Jak se nemá zlobit?
„Ale proč ne?"
„Protože jsem přece jen svým způsobem už zasnoubená," odpověděla, a pokud se do teď Draco nezlobil, tak teď byl přímo nasraný. Jak jako zasnoubená?
„Co tím jako chceš říct?" vyjekl a zaťal ruce v pěst.
„Že už jsem řekla ano někomu jinýmu," odpověděla lhostejně a to už byl Draco úplně rudý vztekem. Jak mu tady jen tak může oznámit, že je zasnoubená? No, to si snad dělá srandu!
„Komu?" procedil skrz zaťaté zuby.
„Jednomu vysokému pohlednému klukovi. Je do mě úplný blázen a říkal, že si mě jednou vezme! A já s ním souhlasila," odpověděla a Dracův vztek lehce ustoupil. Dělala si z něj srandu?
„Děláš si ze mě srandu, že ano?"
„Samozřejmě, že ne, miláčku. Říkám ti tady naprostou pravdu. Ale stalo se to před dvěma roky, nejspíš si to už nepamatuje."
„Nemůžeš se vyjadřovat jasněji?"
„Jasněji už to nejde, Draco," odpověděla a posadila se na postel. Stálo ji všechny síly udržet si vážný postoj a nerozesmát se.
„Odmítla jsi mě kvůli nějakýmu klukovi, který ti před dvěma lety řekl, že si tě vezme?" zeptal se Draco, který stále nechápal situaci.
„Ano, ale jak jsem řekla. On si to nejspíš nepamatuje, jinak by se mě nezeptal znovu," řekla a koutky rtů jí lehce cukaly nahoru. Pohled na Draca teď stále vážně za to.
„Jak znovu?!"
„Ach jo. Jsi to ty, hlupáčku. Před dvěma lety, jsi si mě chtěl vzít, pamatuješ? Nakonec jsem souhlasila, takže nová žádost je zbytečná," odpověděla s úsměvem a Dracovi spadl kámen ze srdce, což museli nejspíš slyšet až v Bradavicích.
„Hádám, že jsem si to zasloužil," povzdechl si a posadil se vedle ní na postel.
„To ano, stále na tebe mám pifku za to Obliviate, ale teď bych ráda dostala svůj prsten," řekla s úšklebkem a Draco se musel zasmát. Vytáhl z kapsy od kalhot krabičku a z ní následně malý stříbrný kroužek s tak akorát velkým smaragdem. Prsten mu věnovala matka, které bylo naprosto jasné, že si Hermionu jednou chystá vzít, a co víc, tenhle prsten byl sice rodinný, ale dědil se v rodině Blacků, což se Dracovi líbilo. Ne, že by všichni Malfoyové byli špatní, pár výjimek by se našlo, ale on s Herminou chystal založit úplně novou rodinu Malfoyů. Bylo načase, aby se na ně vzpomínalo jen v dobrém, a ne v tom nejhorším světle. A tohle se upřímně líbilo i Narcisse, která se nemohla dočkat, až se Hermiona stane právoplatným členem rodiny.
„Je matčin, rodinný prsten Blacků. Nemyslela si, že by bylo vhodné žádat tě s tím rodinným Malfoyů, a upřímně i mě se její nápad líbil," řekl a Hermiona na něj užasle hleděla. Když s Dracem v šestém ročníku začínala chodit, nikdy si nedokázala představit, že by se měla stát členem jeho rodiny, protože přiznejme si to, nebyla to rodina podle jejích představ, ale Narcissa jí dokazovala pravý opak. Díky ní, jí nevadilo, že se stane součástí rodiny, která měla už od její založení odpor k mudlům.
***
Věnováno marketa7 <3
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
