3.7

5.3K 297 68
                                    

Bylo to krásné prosincové ráno. Normálně už by Draco i Hermiona byli vzhůru, ale jelikož šli spát před pár hodinami, dopřávali si nerušeného spánku. Hermiona, která byla napůl vzhůru a napůl spala, objala svého přítele a pomalu znovu usínala, když se prudce otevřely dveře.

„Hej, nemohl jsem kvůli Vám spát celou noc, takže teď nebudete spát vy kvůli mně!" vykřikl Blaise a skočil k nim do postele. Pravda byla taková, že Blaise se na pokoj vrátil asi ve čtyři ráno a okamžitě vytuhnul. Naneštěstí si zapomněl vypnout budík, takže jej dnes vzbudil příšerný rámus toho krámu. V nočním stolku našel poslední lektvar proti kocovině, takže už byl momentálně úplně svěží a mohl provokovat své nejlepší kamarády.

„Zab ho!" zavrčel Draco, zatím co ona si přitáhla přikrývku blíž k tělu.

„Merlin, vážně jste stále nazí? To je nechutné lidi. Měli byste se krotit," řekl a jak rychle se u nich objevil, tak i zmizel.

„Tolik k našemu soukromí," řekla Hermiona a znovu se k němu přitulila.

„Kdyby to nebyl jediný přítel, kterého mám, už dávno bych jej zaavadoval."

„Pojďme spát, v noci jsme toho moc nenaspali."

(...)

Blaise se procházel po hradu a snažil se přijít na to, co se včera dělo. Trochu, no dobře, dost to přehnal s pitím a moc si toho nevybavoval, ale ráno na snídani se mu Theo smál, že jej ta holka pěkně vypekla. Blaise byl tak mimo, že nepostřehl její jméno, takže teď věděl jen to, že mu nějaká holka dala pěkně na frak, a to se mu ani trochu nelíbilo.

Potřeboval si trochu pročistit hlavu, tak se rozhodl, že půjde k Černému jezeru, tam se mu vždy dobře přemýšlelo. Použil zahřívací kouzlo, posadil na břeh do sněhu a sledoval zamrzlou hladinu vody.

„Ztracen ve svých myšlenkách, Zabini?" zeptala se příchozí osoba a Blaise sebou trhl. Vedle něj stála dívka se světle hnědými vlasy, které se zbarvovaly do ruda, jak na ně dopadaly slabé paprsky slunce. Měla modrošedé oči podobné těm jeho kamaráda. Měla na sobě zmijozelský hábit a na tváři si nesla pobavený úšklebek. Blaise se zamračil a přemýšlel, kde už ji jenom viděl.

„A ty jsi kdo?" zeptal se a mohl vidět, jak ji jeho otázka na pár nanosekund rozhodila, ale pak se na jejím obličeji usadil výraz plný pohrdání.

„Ty vole, takže ty to myslíš vážně? A já, že tvoje včerejší kecy byly jen nesmysly z toho, jak jsi byl opitý, ale ty vážně nemáš nejmenší tušení, kdo jsem, že?" zeptala se pobaveně a Blaiseovi došla, že to ona musí být tou dívkou ze včerejška, ale jak to, že ji neznal? Chodila dokonce do Zmijozelu a on neměl nejmenší tušení, kdo to je!

„Takže... Jsi tu nová?" zeptal se a mohl vidět, že ji to krapet naštvalo.

„Merlin, ty jsi vážně idiot, škoda, že je mi to úplně fuk. Hezký pokec, Zabini, měli bychom jej praktikovat častěji. Velmi mě baví pohled na tvoji zmatenou tvář," ušklíbla se a vydala se zpátky k hradu. Blaise tam tedy opět zůstal sám, zmatenější ještě víc, než byl před tím. Kdo to sakra byl? A jako to, že si ji až do včerejšího večera nevšiml?

(...)

Hermiona v duchu zaúpěla, aby nevzbudila Draca a snažila sama sebe uklidnit. Probudila se asi před půl hodinou a začala si přehrávat včerejší večer, a bylo to opravdu něco neskutečného, ale pak se zarazila nad něčím, co ji trochu vyděsilo a nutilo ji přemýšlet tak moc, že měla pocit, že takhle usilovně o ničem nepřemýšlela za celý svůj život dohromady.

Vylezla z postele a navlékla na sebe nějaké oblečené, než začala zběsile pochodovat po pokoji, čímž probudila Draca.

„Hermiono? Děje se něco?" zeptal se zmateně stále rozespalý Draco.

„Jasně a zářivě, Draco! Nechápu, že jsem si to uvědomila až dneska!" vyjekla.

„O čem to mluvíš?"

„Já nemůžu uvěřit tomu, že jsi to řekl a ani jeden z nás se nad tím nepozastavil."

„Chci to vědět?" zeptal se Draco, který už teď byl úplně vzhůru a snažil se vzpomenout na to, co to vlastně včera řekl.

„Včera, potom, co jsme tancovali, jsi mi něco řekl. Bylo to pěkně temné... dokonce i na tebe."

„Neříkej to."

„Dobře, nebudu," souhlasila a přestala chodit po pokoji. Zklidnila svůj splašený dech a přešla k Dracovi, který seděl na kraji postele. „Taky tě miluju," řekla s úsměvem a sklonila se k jeho rtům.

***

Tohle je má oblíbená kapitola! A mám pekelnou radost z nově příchozí postavy, o které se více dozvíte v další kapitole! Názory? <3

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat