Hermiona frustrovaně zakřičela do polštáře, a pak se chtě nechtě zvedla z postele, protože už dobrých pět minut jí někdo klepal na dveře. Oblékla si župan a pomalým krokem se došourala ke dveřím, aby konečně zastavila to otravné klepání. Otevřela a pustila návštěvníka dovnitř.
„Včera jsi nepřišel," řekla, když za ním zavřela dveře, ale konec věty zanikl v zívnutí.
„Za to se omlouvám. Trochu jsme s Blaisem pili a oba jsme usnuli na podlaze v pracovně," omluvil se a přitáhl si ji do objetí.
„Trochu? Merlin, z tebe to ale táhne. Nemohl jsi si dát doma aspoň sprchu a převléknout se?" zeptala se a vymanila se z jeho sevření, protože měla pocit, že kdyby jej objímala ještě chvíli, opila by se jen z toho odéru.
„Chtěl jsem jít rovnou za tebou, ale vidím tvoji pointu," zasmál se, „dobře, půjdu domů a dám si sprchu. Stavíš se na oběd? Můžeme si pak udělat pěknou procházku po zahradách Manoru, myslím že matčiny růže se ti budou líbit," řekl a Hermiona by skoro i s odpovědí zaváhala, ale byl do toho tak nadšený, že nemohla říct ne. A taky jí dost pomohl ten včerejší rozhovor s Narcissou.
„Jistě, proč ne? Užijeme si pěknou sobotu," odpověděla s úsměvem a Draco se k ní rozešel, aby ji mohl políbit na rozloučenou, ale ona couvla a věnovala mu pohled typu 'co to sakra děláš'.
„Zapomněl jsem."
„Tak už běž, a já třeba přijdu dřív než na oběd," řekla laškovně a skoro jej až vystrčila ze dveří.
„To se mi zamlouvá," ušklíbl se a poslal ji vzdušnou pusu. Hermiona se zasmála, opětovala mu vzdušnou pusu a zavřela za ním dveře.
(...)
Blaise se na rozdíl od Draca vydal do sprchy hned, potom co jej jeho kamarád probudil s tím, že už musí jít. Překvapením se pro něj stalo to, že se nemohl dostat do pokoje, kde se Lyra musela zamknout a použít, Merlin ví, jaké kouzlo, protože zkusil snad úplně všechno, ale dveře se ne a ne otevřít. Jenže pak tu byl ještě fakt, že se Lyra z druhé strany vůbec neozývala, a to jej děsilo. A aby toho nebylo málo, nemohl najít ani matku.
„Tak a dost," zamumlal si pro sebe, když jej to někdy kolem jedné hodiny přestalo bavit. Byl strachy bez sebe a musel vědět, co se to tady děje. Popadl koště, vyšel ven, kde na něj nasedl a doletěl k oknu jejich pokoje. Vytáhl hůlku, použil jednoduché Alohomora a okno se otevřelo. On elegantně seskočil dovnitř a to, co viděl jej dostalo. Lyra seděla uprostřed postele s koleny přitáhlými k tělu a zírala před sebe.
„Lyro?" otázal se jemně a Lyra k němu stočila pohled, „Lyro, co se stalo?" zeptal se a opatrně se posadil na postel.
„Řekla mi to," zamumlala a Blaise se na ni zmateně podíval.
„Kdo ti co řekl?"
„Tvoje matka, řekla mi to," odpověděla a zhluboka se nadechla, aby zahnala slzy.
„Řekla ti, co se stalo? Řekla ti o mém otci?"
„Ano."
„Dobře," řekl a Lyra se na něj nechápavě podívala.
„Nic víc neřekneš?"
„Měl bych? Předpokládám, že ti všechno řekla ona," vysvětlil a teď na sebe oba zmateně hleděli.
„Jak můžeš, Blaisi? Řekni mi, jak s ní můžeš žít? Jak ji můžeš mít potom vše, co udělala rád?"
„Je to moje matka, Lyro. Stalo se to víc jak před deseti lety, je to minulost, kterou jsme pohřbili. Věděl jsem celou tu dobu, co dělá, ale byl jsem dítě. Nechápal jsem to. A když se ve čtvrtém ročníku Voldemort vrátil, ukázala mi to. Ukázala mi svoje vzpomínky a pokud by je tehdy nezabila ona, udělal bych to já. Můj otec byl dobrý muž a nezasloužil si, aby umřel, jsem si jistý, že tohle chápeš. Copak jsi po smrti tvé matky nechtěla pomstu? Oni byli šťastní, Lyro, a on jim to vzal! Vzal mi tátu," odpověděl jí. Záleželo mu na matce, stejně jako jí záleželo na něm. Jistě, v minulosti zabila šest lidí, ale byla válka. Lidi umírali, a tohle navíc nebyli žádní svatoušci a jak řekl, je to víc než deset let.
„Samozřejmě, že jsem ji chtěla pomstít, ale nemohla jsem! Musela jsem myslet na Lacertu."
„No, tak má matka myslela na mě, a právě proto to udělala. Je to pořád ta stejná osoba, Lyro, jenom teď znáš její děsivou minulost, to je vše," řekl a chytil ji za ruce.
„Já vím, jen je to opravdu děsivá minulost, a nemysli si, oceňuji, že mi to řekla, jen to potřebuji vstřebat a smířit se tím," drmolila Lyra a Blaise si ji přitáhl do objetí, aby ji trochu uklidnil, a dal ji najevo, že na to není sama.
„Smíříš se s tím, vím, že ano," zašeptal a políbil ji do vlasů.
***
Věnováno @naemlla ♥️
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
