Byl to skoro týden, co se Lyra dozvěděla o ne příliš světlé Charlottině minulosti, a od té doby se vyhýbala jak jí, tak svým způsobem i Blaiseovi. Takže už bylo zvykem, že snídaně a večeře probíhali tak, že tam byl jen Blaise a jeho matka, protože Lyra se vždy najedla v kuchyni a Lacerta odjela někam se školou.
„Jak je na tom?" promluvila konečně Charlotte. Vždy se jen v tichosti najedli, a pak se odebrali každý svým směrem.
„Nevím, moc se mnou nemluví," odpověděl Blaise a promnul si oči. Tohle bylo špatné, ale nemohl se na matku zlobit za to, že jí to řekla.
„Musela jsem jí to říct," řekla omluvně a Blaise se na ni zamračil.
„Já vím, neobviňuji tě, nebo tak něco. Možná jsi mě mohla varovat, ale bude součástí naší rodiny, tak by to měla vědět."
Jejich rozhovor poslouchala za dveřmi jídelny Lyra, která se náhle začala cítit trochu provinile, když jí došlo, že to s ní jen myslela Charlotte dobře. Během týdne si totiž vzpomněla na něco, co tak dlouho potlačovala, až na to skoro zapomněla. Její matka Berta a Charlotte, toho mají totiž společného víc, než by se na první pohled zdálo. Lyra si nepamatovala, kdy přesně se ten hrůzný okamžik udál, ale stalo se to. Její matka zabila jejího otce. Byla to vzpomínka tak hrozná, že ji vytěsnila z hlavy, a když si na ni náhodou byť jen na vteřinu vzpomněla, snažila si namluvit, že to musela její matka udělat.
Její otec byl tyran, ochlasta a neustále tvrdil, že se přidá na stranu Voldemorta, a matka tohle všechno musela snášet. Jejich manželství bylo domluvené stejně, jako u ostatních čistokrevných rodin, ale nikdy se do sebe nezamilovali. Její matka trpěla, a když zabila svého manžela bylo to v jistém slova smyslu osvobození pro ně všechny. Mohlo to být tak dva roky po Lacertině narození, když to zase jednou přehnal s pitím. Vrátil se domů a začal se hádat s její matkou. Bil ji, celé ty roky ji bil a týral a ona nic neudělala, ale ten večer to bylo jiné. Ten večer totiž vztáhl ruku na svoji mladší dceru, a matka se tak bála, že Lacertu zabije, že k němu zezadu přišla, popadla první věc, která ji přišla pod ruku, což v tomhle momentě byla palička na maso, protože její matka byla vášnivá kuchařka, a se vší silou, co měla, jej praštila do hlavy. Ovšem udeřila tak silně, že se skácel k zemi a ještě se při tom majzl hlavou o roh stolu, což pro něj bylo nejspíš smrtelné. Matčin kamarád na oddělení aurorů všechno zametl pod kobereček. Do zprávy napsal, že byl nalezen v uličce za hospodou, která byla známá častými úmrtími, převážně ožralů, co se s někým porvali.
Od té doby, se jim žilo lépe, ale matka nemohla dostát klidu, a tak se snažila pátrat po stopách Voldemorta, což ji nakonec zabilo. On ji zabil. To se stalo, když byla ve čtvrtém ročníku, a proto se obrátila k Nottovým. Věděla, že Theo by se nikdy nechoval jako její otec. Kvůli svému otci se tolik bála navazovat bližší vztahy, a díky němu se stala tou holkou, které se lidi spíše báli. Myslela si, že s Theem bude šťastná, ale pak se do toho přimíchal Blaise a ona dostala šanci na opravdové štěstí. Theo pro ní navždy bude bratr, ale Blaise bude člověk, který jí dal znovu důvod být šťastná, mít rodinu.
Ano, Charlotte zabila šest lidí, a bylo to za jiných okolností, než u její matky, ale ona se s tím dokáže smířit. Moc pro ni znamenalo, že jí o tom řekla, a pocit viny ji zasáhl právě proto, že ona jim tohle nikdy neřekne. Jak řekl Blaise, je to minulost a její matka už je na lepším místě.
„Dobré ráno," pozdravila je, když vešla do jídelny a vysloužila si překvapené pohledy.
„Dobré," pozdravila s lehkým úsměvem Charlotte.
„Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale všechno je v pořádku. Ovšem Lacerta se nikdy nesmí nic dozvědět, zlomilo by jí to," řekla a Charlotte přikývla, zatím co Blaise na ni stále překvapeně hleděl. To jsou mu ale změny.
„Jsi v pořádku?" zeptal se s obavami, ale Lyra se na něj usmála a jemu spadl kámen ze srdce. Déle už by tuhle situaci asi nevydržel.
„Ano, nemusíš mít strach, chtělo to jen čas. A taky mi dnes přišel dopis od Hermiony, která zřejmě nemůže chvíli přenechat hlavní dění mě, takže se bude vdávat taky!" zasmála se a vysloužila si další překvapené pohledy.
„To jsou mi věci," zamumlal a napil se kávy.
„Mohla by to být dvojitá svatba!" vyjekla s úsměvem a Blaise si povzdechl. Zdálo se, že si s Dracem užijí ještě spoustu zábavy.
***
Věnováno sarhemanna <3
Komentáře u minulé kapitoly jsem četla a všem vám děkuji, odpovím na ně nejspíš zítra, to bych měla mít zase krapet času <3
A držte mi palce na dnešní premiéře!
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
