Animae fidelium

1.0

Hermiona seděla na místě včas a spokojená, ale to druhé jí bohužel nevydrželo dost dlouho. Jako vždy si k ní přisedl zmijozelský žák, ale tentokrát to nebyl ten, kterého čekala. Chtěla něco namítnout ale náhlý příchod Snapea jí to znemožnil.

„Na co koukáte? Tady máte zadání, tak se dejte do práce," vyštěkl a ukázal na tabuli, kde byla napsaná stránka z učebnice.

„Kde je Blaise?!" zašeptala směrem k Malfoyovi a nalistovala stánku 36.

„Co já vím? Jsem snad jeho chůva?" odpověděl nenuceně, ale Hermiona mu to nežrala. Byla si dost jistá, že ten malý parchant má přesnou představu o tom, kde Blaise je.

„Proč nejsi s Pansy?"

„Tohle bude větší zábava, ne?" řekl a k jejímu překvapení se nahl nad učebnici, aby si mohl přečíst potřebné přísady. Pak se dokonce zvedl a došel pro ně.

„Jsi v pořádku?" zeptala se, když došel zase zpátky se všemi přísadami.

„Neměl bych být?"

„Nevím, chováš se divně," řekla a pustila se do přípravy. Malfoy na to naštěstí nic neřekl a ona to velmi uvítala. Nepotřebovala s ním vést rozhovor, stačilo, že s ním musím pracovat.

Všechno jim to šlo dobře od ruky a ta ošklivá nehoda, co se stala, byla jen následkem pár neškodných shod náhod. Pracovali systematicky a všechno, co udělali si odškrtli, takže nepředpovídali, že by se jim něco takového mohlo vůbec stát. Draco krájel kořen mandragony, když mu pár kousků spadlo na zem, sehnul se, aby těch pár kousků sebral, takže si nevšiml, že Hermiona vzala hrstku nakrájených kořenů a hodila je do lektvaru. Chystala se odškrtnout položku na seznamu, ale omylem převrhla kalamář, začala tedy v tašce hledat hůlku, aby tu spoušť uklidila, ale mezitím se Draco sebral ze země a plnou ruku kořenů hodil do kotlíku.

„Mám ji!" vykřikla radostně Hermiona a otočila se zpět ke stolu, kde si všimla barvy lektvaru, „nehodil jsi tam další kořeny, že ne?" zeptala se vyděšeně, ale než stihl Draco odpovědět, jejich kotlík vybouchl. Hermiona vyjekla a chtěla odskočit, ale neměla kam. Draco měl jako chytač velmi rychlé reflexy, takže neváhal ani chvíli. Strhl Hermionu na zem a jako správný gentleman ji zakryl. Hermiona mohla cítit tlukot jeho srdce, mohla cítit jeho dech na své kůži, ale nic z toho netrvalo dlouho, protože ztratila vědomí. Draco, který zhodnotil situaci jako bezpečnou, chtěl vstát ale ostrá bolest v zádech mu v tom zabránila. Odvalil se na bok, pryč z Hermiony a přidal se k ní do světa beze snů.

„Nic se neděje, pokračujte v práci!" přikázal profesor Snape a došel ke dvojic, která ležela na zemi.

„Vypadají jako by byli mrtví," ozval se někdo ze studentů a Snape měl chuť si toho negramota najít a jednu mu trefit.

„Můžu Vás ujistit, že nejsou mrtví," odsekl a přemýšlel, jak je dostane na ošetřovnu, ale nevymyslel nic lepšího, než že je tam odlevituje.

„Bude se na ně jen koukat?" Uslyšel další hlas a nebyl daleko od toho nechat všechny po škole a ještě jim udělit trest.

„Odvedu je na ošetřovnu. Vy budete pokračovat ve své práci," řekl a mávl hůlkou, čímž je oba poslal do vzduchu.

,,Nevím, jestli tohle byl plán jednoho z nich, ale by s tím přestat, než se zabijou," promluvil Harry, když se za profesorem zabouchly dveře.

,,To byl určitě Malfoy," řekl Ron a rozvalil se po stole.

,,Těžko říct, naše Hermiona je taky schopná dost věcí."

,,Jo jo, když to říkáš," zamumlal a zívnul.

,,Doufám, že se teď opravdu nechystáš jít spát."

,,No co, hodina stejně bude za chvíli končit. Snape už se nevrátí."

Harry nad svým kamarádem jen nevěřícně zakroutil hlavou a pokračoval v přípravě lektvaru. Sám si myslel, že se Snape už nevrátí, ale nemohl si tím být jistý a rozhodně nestál o další školní trest.

***

Jsem doma, živá a zdravá! Sice mám pocit, že mi pukne hlava, ale hrozně jste mě potěšili komentáři, tak jsem se rozhodla, že Vám sem dám ještě jednu kapitolku <3 Co na ni říkáte?