Animae fidelium

7.8

Zatím co Harry a Ginny se snažili neplést se do celé té záležitosti s Obliviate, Lyra se pokoušela o přesný opak. Věděla, že jí nesmí nic říct, ale nemohla to nechat jen tak! I když jí Blaise sebevíc přesvědčoval, nešlo to. A pokud si nemůže vzpomenout, musí zařídit, aby se do něj znovu zamilovala. To nemůže být zase tak těžké, že ne? Vždyť ti dva pro sebe byli stvořeni, a ona si moc dobře pamatovala, jak Malfoy tímhle rozhodnutím trpěl a jak se Hermiona změnila. V posledních dnech se sice zdála být zase více sama sebou, ale kdo mohl vědět, jak dlouho to potrvá?

„Lyro, co tady ještě děláš? Už ti běží pauza na oběd," vytrhl ji z myšlenek její kolega. Podívala se na hodiny, které visely nad dveřmi a zjistila, že má pravdu.

„Díky, nějak jsem se nechala unést myšlenkami," řekla, popadla kabelku a pelášila z kanceláře pryč. Už tomu bylo pár dní, co dostala své vysněné místo v Odboru záhad, a dnes měla jít na oběd s Hermionu, odhodlaná nějak pohnout s touhle hroznou situací. A hned po práci by možná měla navštívit toho blonďatého idiota, co za to všechno mohl. Nesnášela, jak všichni seděli na zadku a nehodlali s tím nic dělat. To absolutně nebylo fér vůči Hermioně.

„No, kde jsi? Už jsem málem vyrazila bez tebe!" vyjekla Hermiona, která na ni čekala v hale dobrých deset minut a opravdu už byla hladová.

„Promiň, byla jsem ztracena ve svých myšlenkách," omluvila se a společně vyrazily ven z ministerstva směr restaurace.

„Merlin, začínám si připadat jako Ron s tím jídlem!" řekla Hermiona po cestě. No, vážně, poslední dobou by jen jedla.

„Myslím, že nikdo nemůže být jako Weasley, a když už jsme vlastně u něj, co dělá? Mám takový pocit, že Ginny jednou zmínila, že nežije v Británii."

„Nežije. Je to něco málo přes půl rok, co se s Levandulí odstěhoval do Francie. Od té doby tady byl dvakrát," odpověděla a podržela Lyře dveře od restaurace.

„Děkuji, čume. Ale vážně mi chceš říct, že se vrátil k Brownové? To snad ne," řekla a nad tou představou se otřásla.

„Jo, vlastně jsme po válce spolu chvíli bydleli," prohodila Hermiona a posadila se ke stolu, který byl dál od přeplněné části restaurace, aby měly trochu soukromí.

„Ty a Ron? Tak to už je vůbec nereálná představa," odfrkla si a posadila se naproti ní.

„Proč? Vždycky mě to k němu táhlo," řekla a Lyra měla, co dělat, aby se neprokecla. Jo, možná tak ve prvních ročnících, pomyslela si.

„To jsem nevěděla, každopádně byste se k sobě stejně nehodili."

„Když myslíš, ale asi máš pravdu. Nefungovalo nám to spolu, takže se vrátil k Levanduli a já zůstala sama a mohla se plně soustředit na práci, a kde jsem teď? Náměstkyně ministra."

„Dobrý den, máte vybráno?" přerušil jejich konverzaci číšník. Obě si objednaly a vrátily se zpět k debatě, která se vyvíjela přesně tím směrem, kterým Lyra chtěla.

„Takže od té doby se žádný nápadník neobjevil?"

„Ne," zamumlala a změnila téma, „Co ty a Blaise?"

„Konečně se nám daří a i přes všechny ty problémy a komplikace, mi to přijde správné. Jako bychom celou dobu mířili k tomuto bodu. Opravdu toho čumáka miluju, a jeho mamka je úžasná."

„To ráda slyším."

„Měla bys někdy přijít na večeři. Lépe jej poznat, vždyť jsi moje nejlepší kamarádka a on můj přítel! Musíte spolu vycházet!"

„Nevím, nikdy nám to moc nešlo. Dokázali jsme spolu fungovat jako primusové, ale to bylo všechno."

„Já ti dám, musíš s ním vycházet! Pomysli na to, až budu míst svatbu-"

„Požádal tě o ruku?!" vyjekla radostně Hermiona a pár lidí v restauraci se podívalo jejich směrem.

„Ne, ale myslím, že k tomu spějeme," řekla s úsměvem.

„Merlin, možná, že bych si vážně měla někoho najít."

„To neuspěcháš, Miono, přijde to samo."

„Asi jako Theo a Pansy, že?"

„Theo a Pansy? Co tím myslíš?!"

„Scházejí se spolu, nebo aspoň takhle jsem to slyšela, ty jsi o tom nevěděla?" zeptala se překvapeně.

„Nic mi o tom neřekl! Vždyť se na škole nemohli vystát!" vykřikla trochu naštvaněji, než chtěla. Na druhou stranu Draco a Hermiona se taky nejdřív nemohli vystát, že? Theo a ona už nebyli zasnoubení a Theo si mohl dělat, co chtěl, stejně jako ona, ale nechápala, proč jí o tom neřekl.

„Omlouvám se-"

„Ne, to je v pořádku. Jen mě štve, že se to musím dozvědět od tebe a ne od něj, ale pokud jim to klape, jsem za něj ráda."

„Dobře."

„A co Malfoy? Viděl jsi jej někdy? Já naposledy po bitvě."

„Vlastně jsem do něj před pár dny vrazila na ministerstvu a bylo to velmi zvláštní. Spěchala jsem, takže jsme prohodili sotva pár slov, ale po celý zbytek dne se v mně nesl takový zvláštní pocit, a pak se mi začaly zdát ty sny!"

„Jaké sny?" zeptala se nechápavě Lyra.

A tak se Hermiona pustila do vyprávění a Lyra byla velmi potěšená tím, co se dozvěděla. Teď už bylo jasné, že za tím blonďákem jít musí.