Hermiona se vracela z famrfpálového tréninku, když potkala usměvavou Lyru, která v ruce držela dopis a málem by i do Hermiony vrazila, kdyby si jí primuska nevšimla a nevyhnula se jí.
„Kam jdeš?" zeptala se jí, když konečně odtrhla oči od dopisu.
„Vlastně za Vámi. Přišel mi dopis od Lacerty, tak jsem Vám šla znovu poděkovat, hlavně Blaiseovi," odpověděla na její otázku a pokračovali v cestě, tentokrát spolu.
„Když už je řeč o Blaiseovi," začala Hermiona, ale nechala větu vyznít do ztracena a čekala na Lyřinu reakci.
„Čekala jsem, když s tím přijdeš, ale nic mezi námi není. Jen jsme trochu uklouzli," vysvětlila Lyra a Hermiona se na ni lehce zamračila. Proč si to ta holka jednoduše nemůže přiznat? Je očividné, že mezi nimi něco je.
„Když myslíš," řekla jen a pokrčila rameny.
„Hermiona miluje Blaise," pronesla Lyra, když se zastavili u vstupu do pokoje primusů a Hermiona nad tím protočila oči jako vždy. Blaise změnil jejich heslo potom, co jej Draco naštval a on mu to chtěl oplatit. Vždycky si říká, že jej musí změnit, ale po každé na to zapomene.
„Tady jsou mé dvě nejkrásnější děvčata," přivítal je Blaise, který byl rozvalený v křesle a nejspíš se snažil vystřízlivět. Obě zmiňované se nad jeho oslovení usmáli. Hermiona se postavila za gauč, zatím co Lyra přešla k Blaisovi a zamávala mu dopisem před obličejem.
„Píše Lacerta," vykřikla radostně a Blaise náhle vystřízlivěl, jak se zdálo. Převzal dopis od Lyry a s úsměvem se pustil do čtení. Hermiona ty dva pozorovala a lehce nadskočila, když ji z ničeho nic objaly dva silné paže.
„Chyběla jsi mi," zašeptal jí do ucha její zmijozel a ona se usmála.
„I ty mě," řekla a opřela si hlavu o jeho hruď, přičemž nespouštěla oči ze dvou zmijozelů před sebou.
„Jsem rád, že se tam má dobře," řekl Blaise, když dočetl dopis a vstal z křesla.
„Jo, a ty jsi tvrdil, že tvoje matka je fúrie a že udělá lépe, když se jí bude vyhýbat," ušklíbla se Lyra a převzala si od něj dopis.
„Co na to říct? Matka vždycky chtěla dceru," řekl pobaveně.
„Opravdu ti moc děkuji," řekla s úsměvem Lyra a objala jej.
„Není vůbec za co."
„Ale je," trvala na svém Lyra, a když se od něj odtáhla, věnovala mu pusu na tvář.
„Takže, můžu tě pozvat na rande?" zeptal a Hermiona skoro až přestala dýchat, jak byla napnutá.
„Neprožívej to tolik, miláčku," zašeptal jí do ucha opět Draco a ona se zamračila nad jeho oslovením. Věděl, že to nemá ráda, a požíval tyhle sladké přezdívky zejména, když si z ní dělal srandu.
„Ano," odpověděla s úsměvem Lyra a Hermiona skoro až vykřikla nadšením. Konečně!
„Opravdu?" zeptal se Blaise, aby se ujistil.
„Ano," zasmála se Lyra a znovu jej objala.
„Víš, co jsem si teď uvědomil?" zeptal se Draco a Hermiona se na něj otočila.
„Nevím."
„Jsme spolu čtyři měsíce a já tě ani jednou nepozval na rande," řekl a Hermiona se na něj překvapeně podívala.
„Ale, třeba včera to bylo rande," řekla s úsměvem a pohladila jej po tváři.
„Opravdu?"
„No ano, nebo třeba tu noc po bále. Nepotřebuji žádné oficiální pozvání, obří kytice a drahé dary, stačí mi, že tam jsi ty. Každá chvilka, kdy jsme spolu sami je jako rande," vysvětlila s úsměvem.
„Jsi úžasná."
„Říká se to o mně," zavtipkovala a přitáhla si jej do polibku.
„Může to být dnes večer?" zeptal se Blaise, který byl značně nedočkavý. Vždyť tu holku milovat prakticky pět let! Dobře, převážně neměl ani ponětí o tom, že existuje, ale i tak se to počítá, ne?
„Může."
„Dobře, pak se sejdeme tady v sedm," ukončil jejich rozhovor Blaise a následně zmizel ve svém pokoji, aby mohl vše dopodrobna naplánovat.
***
Věnováno sarhemanna ♥️
V příští kapitole nás čeká menší problémek ve vztahu Hermiony a Draca 😶.
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
