„A stejně je to blbost. No neříkejte, že to není blbost. Věštění, proč se to sakra ještě vyučuje? Ten Brumbál už se pomátl, ne? Copak nám to nestačilo ve třetím ročníku?" stěžoval si Ron, po cestě z hodiny věštění, ale Harry ani Hermiona jej moc nevnímali, protože si tohle jeho brblání vyslechli pokaždé.
„Myslíš, že s tím někdy přestane?" šeptl Harry k Hermioně a ta se něj podívala zoufalým výrazem.
„Myslím, že oba víme, že je to nemožné," odpověděla a usmála se na Rona, který zrovna položil jednu ze svých řečnických otázek o tom, že hodina věštění je naprostá katastrofa.
„Hele mám Rona rád, ale proč musí být věštění a lektvary hned po sobě? Je to s ním pak k nevydržení," zaúpěl Harry a Hermiona se nad tím pobaveně ušklíbla. A pak se lehce usmála, když si uvědomila, že po dlouhé době bude zase ve dvojici s Blaisem.
„Myslíš si, že mě Ginny někdy nevytáčí? Nebo třeba já Rona? Od toho kamarádi jsou, milujeme je, ale někdy bychom je nejradši praštili židlí přes hlavu, jen abychom je umlčeli," řekla Hermiona a odpojila se od nich, protože už došli do učebny lektvarů.
„Přisedl jsem si, pokud ti to nevadí," řekl místo pozdravu Blaise, který už na ni čekal.
„Vůbec ne, jsem ráda, že jsme zase ve dvojici," řekla s úsměvem a posadila se vedle něj.
„To jsem rád, a-"
„Utište se a nalistujte si stranu padesát. Dnes budete připravovat uspávací lektvar, tak se dejte do práce," řekl ostře příchozí profesor Snape a všichni okamžitě začali listovat svými učebnicemi.
„Zdá se to jen mě, nebo jeho hodiny jsou den ode dne uštěpačnější? No vážně, vždy jen rychle vychrlí zadání a pak je po celou dobu ticho, tedy když se zrovna někomu neposmívá," zašeptala Hermiona, která už měla učebnici otevřenou na správné straně a četla si přísady.
„Nejen tobě," přitakal Blaise, který si toho také všiml, ale on už byl na Snapea zvyklý, přece jen to byl jeho kolejní ředitel.
„Dojdeš pro přísady?" zeptala se Hermiona, a Blaise jen přikývl a odešel. Hermiona se otočila dozadu, protože měla pocit, že ji někdo pozoruje od doby, co vešla do učebny, a měla pravdu. Ze zadní lavice ji úpěnlivě pozoroval Draco Malfoy. Věnovala mu nechápavý pohled a on se na ni ušklíbl, a pak se začal věnovat práci.
„Jsem zpět," oznámil Bliase a ona se otočila zpátky dopředu.
„Skvěle, podáš mi prosím lístky levandule a bylinou směs?" zeptala se a připravila si hmoždíř.
„Tady," řekl a podal ji přísady, o které požádala a sám se začal věnovat dalšímu kroku.
„Rozehřeješ vodu, Draco?" zeptala se a přitom se stále soustředila na svoji práci.
„Co jsi to řekla?" zeptal se zmateně a ona se na něj překvapeně podívala.
„Jestli nerozehřeješ vodu v kotlíku, je to další krok, ne?" odpověděla mu a zkontrolovala postup v učebnici.
„Ne, to nemyslím. Řekla jsi mi Draco," vysvětlit a Hermiona zkameněla.
„Co to je za blbý vtípky, to jsem určitě neřekla," bránila se a snažila si vzpomenout, jak to bylo.
„Ale ano řekla," trval si na svém, a ona začala připouštět, že jí to možná mohlo vyklouznout.
„Tohle je směšné! Jestli jsem to řekla, tak jen ze zvyku. Posledních pár hodin jsem s ním pracovala, protože ty jsi si hrál na pana uraženého."
„Dobře, to je přijatelné," řekl a udělal to oč jej požádala.
Hermiona si oddechla, ale místo práce se ponořila do svých myšlenek. Nemohla uvěřit, že to opravdu řekla! Tohle byl vrchol jejího šílenství. Přistihla se, že už párkrát jí to málem vyklouzlo, ale vždy si to uvědomila, ale teď ne. Kolikrát přemýšlela jaké by to bylo, kdyby s ní Draco byl. Když žertovala s přáteli, když se učila, když dělala dozor na chodbě. Vždy jí malý hlásek našeptával, jaké by to bylo, kdyby byla zrovna teď s Dracem.
„Hermiono? Haló? Můžeš mi podat ten hmoždíř!" vytrhl jí z myšlenek Blaise, který se jí snažil vytrhnout hmoždíř z ruky.
„Jistě, promiň, jen jsem se zamyslela," řekla omluvně a uvolnila své sevření.
„Poslední dobou to děláš celkem často, něco se děje?" zeptal se podezřele.
„Ne, vůbec nic. Jen to bylo pár rušných dní. Však víš," odpověděla s úsměvem a vrátila se k přípravě lektavru.
***
No, ehm, v příští kapitole se to všechno rozjede! Snad :'D Názory? <3
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
