Hermiona a Draco se procházeli parkem, a užívali si posledních pár minut Hermioniny pauzy na oběd.
„Ještě jsi mi nepověděl, jak to u tebe dopadlo," řekla Hermiona, když si vzpomněla, co Draco dnes musel řešit. Byla příliš rozčarovaná tím, že jej má zase u sebe, a že je Lyra zasnoubená, až jí tahle dost podstatná věc vypadla z hlavy.
„Vlastně velmi dobře, líp už to ani dopadnou nemohlo. Matka porušení dohody vyrovnala, a pak jsem s ní vedl velmi dlouhý rozhovor, ve kterém jsme si vše ujasnili," odpověděl a Hermiona si opřela hlavu o jeho rameno, protože se chystala zeptat na otázku a velmi se bála odpovědi. Pochopila, že Narcissa Malfoyová nebude vůbec tak špatný člověk, jak si myslela, ale stále se bála toho, co říká na to, že její jediný čistokrevný syn chodí s mudlorozenou.
„A jak vzala nás?" zamumlala otázku.
„Upřímně, Hermiono, vím, že si myslíš, že moje matka je nějaká čistokrevná meger-"
„To není pravda!" přerušila jej a narovnala, protože předchozí pozice jí zase tak moc nevyhovovala.
„To je jedno, vím, že v mé rodině byli převážně špatní lidé, ale moje matka mezi ně nepatří, a i když se umí chovat povýšeně a chladně, ve skutečnosti je dost milá, a je ráda, že jsme spolu. Myslím, že ti je svým způsobem vděčná," řekl a Hermiona se na něj zmateně podívala.
„Vděčná?"
„Ano, udělala jsi ze mě lepšího člověka, takového, kterého ze mě ona chtěla mít, ale pod vlivem otce, jsem nebyl příliš rozumný. To víš sama nejlíp."
„To ano," zamumlala a zastavila se, protože došli před ministerstvo, „mimochodem, víš, že Blaise požádal Lyru o ruku?"
„Opravdu?" zeptal se a Hermiona mohla vidět, jak se v něm probouzí radost. Ti dva si toho taky zažili hodně a Draco i Hermiona byli rádi, že nakonec skončili spolu, a tahle zpráva o svatbě byla prostě úžasná.
„Ano, Lyra nám to dnes řekla," odpověděla se smíchem a stoupla si na špičky, aby jej mohla políbit na rozloučenou. Draco se trochu sehnul, aby jí to usnadnil a přitáhl si ji k sobě blíže.
„Večer jdu k Blaisovi, tak se potom stavím?" zeptal se, když se od sebe odtrhli. Byli zvyklí spolu být skoro pořád, když byli v Bradavicích, a upřímně, tohle bylo hrozné. Hermiona si přála, aby se vrátili zpět do Bradavic, kde se nemuseli zatěžovat povinnostmi.
„Dobře," odpověděla a ještě jednou jej líbla, než se vrátila do práce.
Hermiona se opět příliš utápěla ve vlastních myšlenkách na to, aby si všimla osoby, která postávala kousek od její kanceláře. Proto skoro vešla dovnitř aniž by vzala tuto osobu na vědomí, ale postava vystoupila ze stínu a sama na sebe upozornila.
„Slečno Grangerová?" otázala se Narcissa jemný hlasem, snad aby mladou dívenku nevystrašila. Hermiona se otočila za hlasem a přimrzla na místě, když jí pohled padl na samotnou Narcissu Malfoyovou.
„Paní Malfoyová, dobrý den," pozdravila po chvilce, když se vzpamatovala.
„Můžu dál?" zeptala se a Hermiona si zkousla ret, jak usilovně přemýšlela. Být sama s Dracovou matkou, do to se jí úplně nechtělo, ale jedna její část říkala, že ji nemůže odmítnout, a tak nakonec otevřela dveře a rukou jí pokynula, aby vešla.
„Samozřejmě," odpověděla a zavřela za nimi dveře.
„Jistě musíte být překvapená, ale nemusíte se ničeho bát. Chtěla jsem Vám jen říct pár slov osobně," řekla, když se obě posadily a Hermiona přikývla.
„Překvapená jsem, o tom žádná, ale stejně bychom se dřív nebo později museli setkat," pronesla, a ačkoliv by byla ráda za později, postaví se tomu čelem, ať už jí chce paní Malfoyová cokoliv.
„Nevím, co Vám Draco všechno řekl, ale v první řadě bych Vám chtěla poděkovat, za to, co jste pro něj udělala."
„Udělala? To asi úplně nechápu."
„Musela jste mu toho hodně odpustit, abyste spolu mohli být. Vy jste to dokázala a on se díky Vám stal lepším člověkem. Chci, abyste věděla, že proti Vašemu vztahu nemám žádné výhrady. Všechno na čem mi záleží je to, aby byl Draco šťastný, což s Vámi je. Nevím, jestli jste nějak probírali, co bude dál, ale jelikož jste se znovu shledali až včera, nejspíš ne. Předpokládám, že dříve či později se k sobě budete chtít nastěhovat, a ačkoliv mi bude Draco na Manoru chybět, pochopím, že Vy tam bydlet chtít nebudete. Část sídla, kde pobýval Voldemort je sice zbouraná a místo toho postavená nová, a je to tam teď takové světlejší, ale přece jen má temnou minulost, které se nezbaví. No nic, budu ráda, když k nám brzy zavítáte na večeři, klidně i s Blaisem a Lyrou, pokud se v mé společnosti necítíte sama nejlépe," dořekla a Hermiona na ni zírala s otevřenou pusou. Samozřejmě, že o tom ještě nepřemýšleli, a to jen proto, že se chovali jako puberťáci a nemohli ze sebe spustit ruce. Co ji, ale překvapilo nejvíc, bylo to, že měl Draco pravdu! Narcisse dost křivdila a už jen to, že za ní přišla a tohle všechno jí řekla bylo úctyhodné.
„Samozřejmě, že někdy přijdu, a až dojde na stěhování, všechno s Dracem pečlivě probereme," řekla a Narcissa jí věnovala menší úsměv. Hermiona jí tím dala naději, že by zvážila bydlení na Manoru, což ona klidně zváží.
„Dobře, ráda jsem si s Vámi promluvila," řekla a vstala, načež ji Hermiona napodobila a také se postavila. Podaly si ruce a Narcissa odešla z její kanceláře, zanechávajíc ji tam samotnou s ještě více myšlenkami na promyšlení, než měla před tím.
***
Hermiona v téhle povídce nebyla na Manoru mučena, jen pro ujasnění.
Věnováno @marketa7 ♥️
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
