Animae fidelium

4.9

„Draco, já už vážně musím jít," řekla Hermiona a vykroutila se z jeho objetí.

„Nech mě jít s tebou."

„To už jsme probrali. Nepůjdeš," zamumlala a oblékla si kabát.

„Proč? Protože mi nemůžeš věřit? Protože si nemůžeš být jistá, že se nepřidám na jeho stranu?" zeptal se a ona si povzdechla. Věděla, že to dřív nebo později přijde, ale stále se tenhle fakt snažila ignorovat.

„Ne, protože Lyra požádala mě a Blaise, a bylo by divné, kdybys šel i ty. Pamatuj, že ona neví, že spolu chodíme," odpověděla a věnovala mu zamračený pohled, „Teď, když dovolíš, musím opravdu jít. Můžeš zatím přemýšlet nad tím, z čeho jsi mě právě obvinil. Vím, že to nemáš lehké, ale tohle nebylo fér, Draco," řekla a odešla pryč.

(...)

Dva primusové a jedna páťačka stáli před hospodou U Tří košťat, přičemž se ani jeden nezdál být ve své kůži.

„Takže, připravené?" zeptal se Blaise a jako pravý gentleman vstoupil do hostince první a Hermiona s Lyrou jej následovali. Hospoda byla celkem prázdná, ale i tak neviděli tu, kterou hledali. Ať se rozhlíželi sebe víc, neviděli ji, až pak Blaise ukázal na drobnou postavu u stolu v rohu.

„To je ona," zašeptala Lyra a ihned se rozešla ke stolu.

„Lyro!" pozdravila ji její sestra a okamžitě si ji vtáhla do objetí.

„Lacerto, jsem tak ráda, že tě vidím," řekla Lyra a Hermiona měla pocit, že nemá daleko k pláči.

„Kdo je to?" zeptala se Lacerta ostražitě, když se Blaise s Hermionou posadili vedle nich.

„Moji kamarádi, psala jsem ti o nich," odpověděla Lyra.

„Ráda Vás poznávám," pozdravila je a s každým si potřásla s rukou. Jak formální, pomyslela si Hermiona.

„Takže, co se stalo?" zeptala se netrpělivě Lyra, kterou nejspíš radost z toho, že vidí sestru opustila a ona se vrátila zpět do reality.

„Odešli," odpověděla prostě a Hermiona se zamračila.

„Kdo?" zeptala se nechápavě. Pokud jim měli pomoc museli znát všechny fakta a okolnosti.

„Rozhodli jsme se, že je příliš nebezpečné vystavit Lacertu kouzelnickému světu, takže jsme ji nechali u matčiných známých. Jsou to mudlové a slíbili, že se o ni postarají, ale teď jsou zřejmě pryč," povzdechla si Lyra.

„Nechápu to, proč by teď odcházeli?" zeptal se pro změnu Blaise.

„Nejsou pitomí, vědí, že se něco děje. Pokud budou se mnou jsou v nebezpečí," odsekla Lacerta.

„Pokud už to vědí i oni, válka je blízko," zamumlal zamyšleně Blaise a věnoval Hermioně pohled. Věděla přesně na co myslí, ale teď se tím nemohla zaobírat. Měli tu jiný problém.

„Je to v pořádku, něco vymyslíme. Ještě dnes si sbalím věci a odejdeme někam, kde budeme v bezpečí," řekla Lyra a Hermiona s Blaisem se na ni překvapeně podívali.

„To teda ne! Nikdo nikam nepůjde," zasáhla naštvaně Hermiona. Tohle si nedomluvili.

„Souhlasím, musíš studovat dokud máš tu možnost," přidal se Blaise.

„Mají pravdu, nemůžeš se vzdát Bradavic kvůli mně," přitakala Lacerta.

„Ale na tomhle vůbec nezáleží, nechápete to? Jediné na čem záleží, je bezpečí mojí sestry!"

„Chápeme to, Lyro, a slíbili jsme ti pomoc," snažila se ji uklidnit Hermiona.

„Ale jaké jiné řešení, byste měli? Nemůžu ji nechat jít samotnou," řekla a Hermiona si povzdechla. Měla pravdu, jaké řešení měli? Žádné. Nemají žádné řešení v tomhle případě, ani v případě Draca. Jen slibují, ale zatím nebyli schopni nic vymyslet.

„Vlastně já jedno mám," ozval se Blaise a všechny tři dívky se na něj překvapeně podívaly.

„Do toho, Blaise, pochlub se," vyzvala jej Hermiona, ve které se probudila nová kapka naděje.

„Je to jednoduché. Může zůstat u mé matky. Žije teď v Austrálii pod silnými ochrannými kouzli. Příliš se vy, víte koho bojí, tak utekla, a i když je zbabělec, nezazlívám jí to. Lepší uprchlík, než jeho posluhovač," řekl a Hermiona musela uznat, že to byl brilantní plán.

„A je to bezpečné?" zeptala se Lyra.

„Ano, ve skutečnosti se o ni beznosáč vůbec nezajímá, ale jistota je jistota."

„No, a nebude to tvé matce vadit?" zeptala se pro změnu Lacerta.

„Ne, určitě bude ráda za nějakou společnost," odpověděl Blaise, a tak se všichni pustili do detailního vymyšlení plánu.

***

Ha, kdo jel dneska nonstop, aby ve 4:10 viděl hokej? Řeknu vám jsem ráda, že jsme vyhráli! Se to aspoň vyplatilo...ještě že v pátek hrajeme až v 8:40, prootže znovu bych to nezvládla. Koukal jste někdo?

Názory? <3