Draco si dopřával své odpolední kávy, když jej vyrušilo klepání na dveře. No, ale vážně! Proč už zase někdo musí jít dveřmi? S povzdechem a pár nadávkami na osobu, která jej vyrušila, položil šálek kávy na stolek a s neochotou se zvedl. Loudavým krokem došel až ke dveřím, které otráveně otevřel přichystaný narušiteli vysvětlit, ať jej laskavě neruší při chvilce klidu, ale když za dveřmi našel Blaise, zůstal stát na místě jako sloup.
„Můžu dál?" vyhrkl Blaise netrpělivě a Draco jej pustil dovnitř.
„Čemu vděčím za tvoji návštěvu? Neber si to špatně, jsem rád, že jsi tu, ale od té večeře jsme se neviděli," zamumlal Draco cestou do salonku. Blaise nějak nedal najevo, že by byli zase dobrými kamarády, takže jej tahle jeho návštěva překvapila.
„Něco se stalo," řekl a posadil se na pohovku v salonku. Draco přivolal skřítka, aby Blaiseovi taky připravil kávu, ale když jej tak viděl, řekl si, že to k té kávě bude chtít i ohnivou whiskey.
„A co?" zeptal se, když se Blaise neměl k tomu, aby pokračoval. Z tajné skrýše vytáhl lahev whiskey a dvě sklenky.
„Ona to ví," zamumlal a Draco se na něj zmateně podíval, a pak mu podal skleničku se zlatavou tekutinou.
„Kdo ví co?"
„Ví to! Hermiona to ví," vyjekl a Draco se zamračil.
„Hermiona ví co?" zeptal se ostřeji, než chtěl, ale tahle situace jej značně znervózňovala.
,,Říkám ti, že něco ví," řekl nervózně Blaise, který nevěděl, jak se cítit. Bylo to dobře, nebo ne? Byla tu opravdu šance, že by mohli být zase nejlepšími kamarády? Že si na něj vzpomene? Dobře, na něj a na Draca.
,,To je blbost, nic vědět nemůže. Je to Obliviate," odsekl Draco a celý obsah sklenky překlopil do úst. To, co mu tady Blaise říkal, bylo nemožné, a jestli jej chce jenom potrápit tak se mu to daří. Vždyť on ji stále miluje a on mu teď říká, že něco ví! Ale ona přece nemůže nic vědět, vždyť je to Obliviate, pro Merlina!
,,Tak proč za mnou byla? Ptala se mě jestli jsme byli přátelé? Jak by na to jinak přišla?" drmolil Blaise dál.
,,Blaise, nemůže si to pamatovat, je to nemožné," trval na svém Draco. Měl pravdu, ne? Bylo to nemožné!
,,Co když se pleteš? Co když si to pamatuje a vy byste tak dostali znovu šanci?" zeptal se Blaise a Draco těžce polkl. Zní to pěkně, že? Dostali by novou šanci, ale co když je tohle všechno jen omyl? Nemůže začít doufat v jejich společnou budoucnost.
,,Je to nesmysl! A i kdyby, beru si Daphné ani ne za dva týdny, co bych podle tebe měl dělat?"
,,Nemluv o ni, víš, že ji nenávidím," odsekl Blaise a napil se ohnivé whiskey.
,,I já ji nenávidím, a musím s ní strávit zbytek života!"
,,Jak myslíš, ale neříkej, že jsem tě nevaroval. Ví to."
„Blaise, přestaň! Jestli tomu věříš, tak fajn, ale já nemůžu, chápeš? Nemůžu si dát nějakou pitomou naději na život s dívkou, kterou jsem jako jedinou miloval, když je pod kouzlem Obliviate, které trvá. Ani nevíš, jak bych byl rád, kdybys měl pravdu, ale takhle to nefunguje! Není to tak, že po čase to kouzlo vyprchá," vykřikl a sesunul se na zem. Co by za to dal. Všechno! Svoje sídlo, peníze, cennosti, postavení, klidně by i umřel, kdyby to znamenalo, že ji bude moci ještě naposledy políbit a říct jí, jak moc ji miluje.
„Tak si neber Daphné, aspoň v tomhle mi věř. Nemusíš doufat, ale neber si tu káču. Protože jestli si vzpomene a ty už budeš ženatý, udělá ti peklo na zemi."
„Nemůžu, Blaisei, nemůžu," zašeptal zoufale. Už zase prožíval ten pitomý záchvat úzkosti, nebo co to bylo. Vždycky, když pomyslel na svoji nebelvírku a jejich společné chvíle, stala se z něj tahle hromádka neštěstí.
„Pak hádám, že se uvidíme na svatbě," řekl, dopil whiskey a zanechal tam Draca samotného. Teď oba potřebovali prostor pro přemýšlení, a jelikož se mu nepodařilo s Dracem hnout vůbec, bude muset přijít na něco jiného, ale problém byl v tom, že mu docházel čas.
***
Věnováno @marketa7 ♥️
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
