Dva zmijozelští chlapci a jedna nebelvírská dívka seděli v zapadlém koutku knihovny a připravovali se na test z lektvarů. Stalo se to jakousi jejich tradicí a Hermiona byla ráda, že kolem sebe měla konečně i lidi, kteří se o studium zajímali.
„Takže, co s tou fazolkou dřímalky?" zeptal se Blaise, který zběsile listoval učebnicí, ale nic nenašel.
„Musíš ji rozdrtit čepelí," zamumlal Draco a ani nevzhlédl od svého pergamenu.
„To není pravda, musíš ji nakrájet," oponovala mu Hermiona a Blaise se zatvářil zoufale, když si uvědomil, kam tohle spěje. Draco odložil brk a podíval se na Hermionu.
„Zkoušela jsi někdy nakrájet dřímačku?"
„Pravda, není to zrovna ideální, ale je to tak v postupu," řekla a zamračila se na něj.
„Už ti někdo řekl, že všechno, co je v učebnici, není pravda?" zeptal se s úšklebkem.
„Ale máme se držet postupu!"
„Myslíš si, že jsi chytřejší než já?" zeptal se pobaveně, ale když spatřil jiskřičky v jejích očí, úsměv mu na tváři zmrzl, věděl, že jí tím nahrál.
„Včera v noci jsem byla chytřejší," odpověděla na jeho otázku a ještě na něj mrkla.
„Byla jsem nahý! To se nepočítá!" vyjekl.
„No, neslyšela jsem od tebe žádné námitky, když jsem-" začala s úšklebkem na rtech, ale než to stihla doříct, byla přerušena Blaisem.
„Všechno, co jsem chtěl znát, je odpověď na otázku číslo tři! Proč mi tohle pořád děláte? Proč musím tohle snášet po každé, když studuji s Vámi oběma najednou? Chtěl jsem vědět jenom tu zatracenou odpověď! Jenom tuhle jedinou věc, ale to ne!" vykřikl a Hermiona s Dracem se na něj pobaveně podívali.
„Nic jsi neslyšela, protože to bylo naprosto perfektní," otočil se Draco opět k Hermioně a ta se něj podívala s tvářemi lehce zbarvenými do ruda.
„Ještě aby ne. Ačkoliv bych tady s Vámi ráda pokračovala v debatě, budu muset jít. Mám sraz s Ginny," řekla a začala si balit věci do tašky.
„Uvidíme se večer?" zeptal se Draco, když si zabalila poslední knihu.
„Ano," odpověděla s úsměvem a naklonila se k němu, aby jej mohla na rozloučenou políbit. Měl to být jen krátký polibek, ale Draco od ni přebral iniciativu. Líbal ji dost jemně, aby cítila jeho něhu, ale zároveň dostatečně vášnivě, aby se u něj začala rozpouštět a vzrušení v ní rostlo. Ten zmetek to dělal schválně! Pomyslela si, ale i tak se neodtáhla a zoufale mu polibky oplácela. Chtěla ho cítit blízko u sebe, jeho horké pevné tělo přímo na tom svém. Dracovy polibky ještě zrychlily, jejich jazyky se propletly, splašený dech se smísil. Hermionu zaplavil spalující žár, napjala se a tiše zasténala. Dracovy ruce sklouzly po jejích křivkách, načež jí spočinuly na bocích.
„Jestli si to plánujete rozdat v knihovně, mohli byste mě aspoň předem varovat," přerušil je Blaise, na kterého opět zapomněli.
„Mějte se," rozloučila se s nimi Hermiona s pobaveným úsměvem, když se od sebe odtrhli. Draco se na Blaise jen ušklíbl a znovu se začal věnovat své práci.
(...)
Zamyšlený Harry seděl v nebelvírské společenské místnosti s Pobertovým plánkem v ruce. Pozoroval jej vždy, když neměl, co na práci, ačkoliv to nebylo dvakrát zábavné, ale pořád lepší něco než nic.
„Kde máš Rona?" zeptala se příchozí Ginny, která se posadila na opěradlo křesla, ve kterém seděl. Harry si promnul oči a odložil plánek na stůl.
„Je někde s Levandulí," povzdechl si.
„Ber to tak, že je lepší, když je někde s ní, než kdyby byli oba tady a cukrovali se uprostřed naší společenské místnosti," řekla Ginny a nezapomněla se při tom zaksichtit.
„Nejspíš ano," přitakal se smíchem Harry a pak se otočil na svoji rudovlasou skoro přítelkyni. Trvalo mu dost dlouho, než sebral odvahu pozvat ji, ale byl neskutečně rád, že se mu to nakonec podařilo.
„Co?" zeptala se s úsměvem Ginny po chvíli ticha, co ji Harry pozoroval.
„Nic. Už jsem ti říkal, že jsi úžasná?"
„Ty jsi ale lichotník," zažertovala a sklonila se k němu, aby mu věnovala jeden malý polibek. Přesně v tenhle moment vešla Hermiona do nebelvírské věže a její srdce plesalo štěstím, když spatřila své dva kamarády.
„Jsem zde," promluvila chvíli potom, co se od sebe odtrhli a posadila se naproti nim.
„Skvělé! Všechno je připravené," skoro až vykřikla Ginny nadšením. Hermiona jí slíbila, že jí pomůže vybrat šaty a zároveň se Ginny upsala s tím, že jí zase vybere šaty ona. Věděla, že má Ginny skvělý vkus, ale ona to opravdu neměla ráda a její kamarádka uměla být někdy dost nesnesitelná.
***
Věnováno <3 Padfoots_Girl
Musím Vám povědět, že dneska je dobrý den. Konečně jsem po dlouhé době dokázala vypnout úplně od všeho (Práce, škola, problémy..) po dvou letech jsem byla bruslit, šla na procházku a teď vyhrážím na hokej, na který už taky nemám vůbec čas. Takže jsem happy, a večer se snad dostanu i k psaní. Musela jsem Vám to říct <3 názory na kapitolu?
Btw. kdo ještě neviděl Voldemorta hybaj na to! Tady máte odkaz na mnou psanou recenzi, samozřejmě bez spoilerů, tak budu ráda, když si ji přečtete a zanecháte třeba lajčík <3
http://mafiacinema.cz/clanek/499-ten-jehoz-jmeno-nesmime-vyslovit-se-dockal-vlastniho-filmu
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
