Animae fidelium

9.4

„Dej si s námi, zlatooo," zazpíval Blaise a už strkal Lyře skleničku ohnivé whiskey do ruky, ale Lyra ji nepřijala.

„Ne, jen jsem Vás přišla zkontrolovat," řekla, a musela se zasmát. Byla ráda, že jsou zase s Dracem kamarádi, ale právě se hrozně moc zřídili a oba se tu váleli po zemi.

„Prosím, Lyro, musíme se napít na to, že jsi to jako jediná nevzdala a bojovala za mě a Hermionu," souhlasil s Blaisem Draco a natáhl k Lyře skleničku se zlatavou tekutinou. Lyra si povzdechla, vzala si skleničku, kterou jí Blaise nalil a už už si Dracem málem ťukla, ale pak ruku stáhla.

„Jen aby bylo jasno, kamarádi sice jsme, ale všechno, co jsem udělala, jsem udělala kvůli Hermioně, protože to k ní nebylo fér. Jistě, cítila jsem s tebou, takže jsem chtěla, abyste byli spolu, ale šlo hlavně o Hermionu a vždycky půjde, takže se opovaž jí někdy ublížit," řekla varovně a pak se na její tváři objevil milý úsměv. Ťukla si s ním, vypila obsah sklenky a položila ji na stůl. „Už moc nepijte," řekla, než odešla, zatím co oni na ni zmateně hleděli. No co, Hermiona byla její první opravdová kamarádka a dalo by se říct, že je i jediná. Kamarádí se i s Dracem a Ginny, ale nebere je tak, jako Hermionu. Stejně tak, jak Thea bere jako bratra, tak Hermionu bere jako sestru.

Lyra se vrátila zpět k Charlotte se kterou posedávaly v salonku a popíjely šípkový čaj. Charlotte dnes byla poněkud vážná a Lyra měla obavy z toho, co se děje.

„Tak o čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptala se, když usedla zpátky na své místo. Před tím si musela odskočit a při té příležitosti zkontrolovala kluky.

„O mé minulosti," odpověděla a ačkoliv se trochu bála, jak to Lyra vezme, mluvila překvapivě klidně a vyrovnaně.

„Co s ní?" zeptala se nechápavě.

„Nevím, co ti o mně Blaise řekl, ale teď, když už oficiálně patříš do rodiny, zasloužíš si vědět, jak to všechno bylo. Určitě víš, že kolují jisté zvěsti o tom, že jsem byla sedmkrát vdaná a všichni moji muži zemřeli za záhadných okolností a zanechali po sobě velké bohatství," začala a Lyra se zamračila.

„Ano, něco jsem zaslechla," zamumlala a trochu se bála toho, co přijde. Popravdě? Nikdy nepřemýšlela nad tím, že by to mohla být pravda, i když jí to vždycky trochu zvláštní přišlo.

„Pravdu znám jen já a Blaise, a teď se ji dozvíš i ty. Byla bych ráda, kdybys mě vyslechla až dokonce, můžeš to pro mě udělat?" zeptala se a Lyra jen přikývla, protože se nedokázala přinutit mluvit, „Dobře. To, co jsi zaslechla je pravda, ale není to tak, že bych opovrhovala muži, a proto je zabíjela a brala si jejich majetek, důvod je daleko složitější. No spíš, to má o něco hlubší význam, ve skutečnosti to zase tak složité není. Šlo totiž o pomstu, ale začněme pěkně od začátku. Blaisova otce jsem poznala v Bradavicích, a ačkoliv jsme spolu ze začátku dost bojovali, protože jsme byli oba pěkně paličatí, a on byl něco jako vůdce zmijozelů a já královna zmijozelek, nakonec jsme si k sobě našli cestu. Naučili jsme si vycházet vstříc, a byla to láska, která se nedala zničit. Henry Zabini byl mužem mého života, a toho jediného jsem kdy milovala a vzala si jej z lásky. Byli jsme spolu šťastní, ale Voldemort začínal nabírat na síle. Předvolával si k sobě každého čistokrevného kouzelníka a chtěl po něm jeho věrnost. Bylo to v době, kdy jsme zjistili, že se staneme rodiči, v době, kdy jsme zjistili, že jsem těhotná. Henry ta předvolání ignoroval, já, ani on jsme jeho ideologie neuznávali. Žili jsme si svůj život a bylo nám dobře, ale jednoho pozdního večera, se k nám domů přemístilo šest smrtijedů, kteří Henryho popadli a než jsem stihla cokoliv udělat, byli pryč. Mohlo to být sotva pět minut, než se vrátili zpátky, ale bylo to zatraceně pět nejdelších minut v mém životě. Henry neměl na ruce Znamení zla a já myslela, že je to konec, ale jak jsem se tehdy spletla. Dva muži jej stále drželi, dva přešli ke mně a chytili mě stejně jako Henryho, jeden stál jen tak opodál a ten poslední přešel k Henrymu, přiložil mu hůlku ke krku a vyslovil ty dvě odporná slova, která z mého muže vysála život. Pak všichni zmizeli a já tam zůstala sama s mrtvým tělem mé životní lásky. To byl nejhorší den v mém životě a v ten moment jsem myslela, že se zabiju, abychom spolu mohli být už navždy, ale copak jsem mohla? Ne, nemohla jsem to udělat, protože tím bych zabila i Blaise. A on byl to jediné, co mi po Henrym zbylo. Blaise je jeho odkaz a já jsem nesmírně ráda, že se Voldemortovi nikdy nepodvolil, protože kdyby to udělal, tak bych už se na něj nikdy nemohla podívat. Ale když jsem se nemohla zabít, musela jsem udělat něco jiného, a jako první mě napadlo, že zabiju je. Všech šest, kteří sloužili té zrůdě a zabili mého muže, a kvůli čemu? Kvůli tomu, že se k nim nechtěl přidat. V té době mi byla velkou oporou Narcissa, a i když zpočátku nechtěla, nakonec mi sehnala všech šest jmen a já se mohla pustit do vymýšlení plánu. Než jsem porodila, měla jsem plán vymyšlený a jelikož už byl Blaise na světě, mohla jsem se pustit do akce. Vždy jsem si vybrala jednoho, se kterým jsem se začala náhodě setkávat. Zjistila jsem si kde bude a kdy, a všechny setkání vypadala jako náhoda. Všichni mi vždy říkali, jak jsem nepřirozeně hezká, ale mě to nikdy nezajímalo, ale ukázalo se, že je to docela dobrá zbraň na muže. Všechny jsem si je pomalu omotala kolem prstu, vzala si je a pak, když do mě byli bláznivě zamilovaní jsem je zabila, každého jinak a ani jednou to nebylo kouzlem. Možná si říkáš, proč jsem to dělal tak složitě, a ano částečně to bylo kvůli majetku, ale ten je Blaisův, všechno jsem vždy přepsala na Blaise, aby se nikdy neměl špatně. Po celou dobu jsem byla poháněná tou touhou pomstít se, ale hádej co se stalo, když jsem zabila muže číslo šest. Nic. Myslela jsem si, že ta bolest konečně zmizí, že budu konečně volná, že jsem vykonala spravedlnost, ale nic z toho nebyla pravda. Až po posledním zabití, jsem si plně uvědomila, co jsem celé ty roky prováděla. Nemůžu přesně říct, jestli jsem toho litovala nebo ne, ale věděla jsem, že bych byla šťastnější, kdybych se tenkrát posunula dál. Když to všechno skončilo, Blaisovi bylo sedm let. Byla to chyba, ale stalo se, a měla bys to vědět," dopověděla Charlotte a Lyra viděla, že se jí lesknou oči, zatím co ona vysloveně brečela. Moc dobře si pamatovala ten pocit, když jí Voldemort zabil matku a nedokázala si představit, že by se ocitla v Charlottině kůži. Problém byl ten, že ačkoliv s ní docela sympatizovala, pořád tu byla ta skutečnost, že zabila šest lidí.

„To je...já, jaksi...tohle musím...do frasa, to je velmi silný příběh Charlotte, ale právě jsi mi oznámila, že jsi zabila šest mužů, a to nemůžu jen tak přehlédnout."

„Já to chápu, má drahá, ale zkus, prosím, ty pochopit mě. Máš tolik času kolik budeš potřebovat, ale byla bych velmi nerada, kdyby se naše cesty rozešly," řekla, setřela si z tváře nezbednou slzu a zanechala Lyru v salonku samotnou, aby jí dopřála trochu prostoru.

***
Věnováno sarhemanna  ♥️

Teď jsem opravdu zvědavá na vaše názory 🤔