Animae fidelium

0.7

,,Hele, Blaise," začal Draco a vyrušil tak Blaise od čtení Denního Věštce.

,,Hmm."

,,Co je s Grangerovou?"

,,Co by s ní mělo být?" zeptal se nechápavě a odložil noviny na stolek.

,,Je divná, taková nějaká," vysvětlil a Blaise si jej změřil pohledem.

,,Můžu tě ujistit, že Hermiona se má fajn. Jestli je někdo divný, tak jsi to ty. Opět tě ignoruje, prý je s tebou nuda."

,,Nuda?!"

,,Přiznejme si to, už nejsi ve své formě," řekl s úšklebkem Blaise a Draco se zbravil doruda.

„O čem to, k čertu, mluvíš?"

„Má pravdu, je s tebou nuda. Dej se do pořádku, brácho," řekl a znovu se začetl do Věštce. Draco na něj hodnou chvíli jen tupě zíral, ale pak vztekle vstal a odešel pryč.

„Nuda? Se mnou? Kdo si myslí, že je? Ta jedna malá potvora," mumlal si pro sebe, zatím co bloudil temnými chodbami Bradavického hradu. Potřeboval se nějak uklidnit a procházka mu přišla vhod, to ale netušil koho při ní potká. Zrovna se chystal proklet jak tu malou vševědku, tak svého nejlepšího kamaráda, když zahnul za roh a do někoho narazil.

„Kam čumíš, Malfoy?!" vykřikla Hermiona, která se rychle sebrala ze země, aby měla přehled nad situací. Poslední měsíc Malfoy sice nic neprovedl, ale nemohla si být jistá, že třeba nechystá jen něco velkého, čím by ji dostal.

„Můžu se zeptat na to samé, Grangerová!" vyprskl vztekle. Zrovna s ní se vidět nepotřeboval.

„Jdi se vycpat."

„Když jsme se takhle hezky potkali... Můžeš mi laskavě vysvětlit, jak můžeš tvrdit, že je se mnou nuda?"

„Jednoduše, je to totiž pravda. A teď uhni, já mám na rozdíl od tebe nějakou práci," řekla a chtěla jej obejít ale on jí to nedovolil. Chytil ji za paži a ona se malém otřásla nás tím náhlým návalem energie.

„Jestli je to pravda, tak to s McLaggenem musí být fakt sranda. Přitahuješ samý zoufalce, že?" zeptal se s úšklebkem a ona v duchu zaúpěla.

„Cokoliv co řekneš, ale začínám se bát, jestli k nim náhodou nepatříš taky," odfrkla si a vítězně se usmála, když si všimla jeho výrazu.

„Chceš tím snad říct, že mě přitahuješ? Ty? Mě? Nebuď směšná, Grangerová."

„Blaise by si dal říct," řekla a pokrčila rameny. Nevěděla proč, ale chtěla aby na Blaise žárlil. Mnohokrát si v hlavě přehrávala jejich nedávný rozhovor a došla k závěru, že ji Malfoy z nějakého nepochopitelného důvodu chce mít jen pro sebe, a to i přes fakt, že ji nesnáší. Chce aby byla jeho, aby s ním hrála ty jeho pitomé hry. Jen on ji mohl urážet. On vyloženě toužil po nenávisti mezi nima, a ona došla k překvapivému zjištění. I ona jej chtěla mít pro sebe. Chtěla aby ji urážel, dělal si z ní srandu. Potřebovala jej. Patřilo to k nim. Začali s tím už v prvním ročníku, tehdy ji to bolelo a dělalo jí to problémy, ale když pak, ani neví kdy, přestal s tou nadávkou ohledně jejího původu, začala to být zábava.

„Blaise by si dal říct se vším, co nosí sukni," odpověděl pohrdavě.

„Věřím, že i ty."

„To už ale není tvoje věc, že?"

„Ne to není, takže mohl bys mě pustit, abych mohla pokračovat v dozoru?"

„To nevím."

„A kdy to budeš vědět? Víš docela spěchám, možná, že ty si opravdu říct nedáš ale já ano, jestli mi rozumíš," řekla a byla se sebou velmi spokojena. Letos má vážně navrh.

„No fuj, nevěřím tomu, že taková vševědka jako ty může být tak laciná!" vyjekl a pustil její ruku.

„Říkej si tomu jak chceš, ale nám s Blaisem to vyhovuje, to jako proto, že jsem holka nemůžu mít své potřeby? To je dost povrchní a jsi v tom případě pokrytec!"

„Lžeš!"

„Možná," odpověděla záludně. Poznala, že je zmatený, a tak ho obešla a pokračovala dál v cestě. Dostala se mu do hlavy a to bylo přesně to, co chtěla.

***

Tadáááá! Jsem zvědavá na vaše názory! <33 A příští kapitolka bude....vlastně si to ještě rozmyslím :P