„Kde je?" vykřikla naštvaně Hermiona, když vtrhla k Blaiseovi do pokoje.
,,Kde je kdo?"
,,Kde je Draco - brzy budu mrtvý muž - Malfoy?!"
,,Ehm, no-"
,,Nech to být!" křikla, otočila se a narazila do Draca.
,,Radši bych tu teď nebyl," řekl a těžce polkl.
,,Je to pravda?! Pozval si Daphné - jsem tak úžasná - Greengrassovou na ples?!"
,,Ano, ale-"
,,Překousla bych to! Vím, že tam nemůžeme jít spolu, ale proč jsi tu proklatou zlatokopku políbil?"
,,Takhle to nebylo, to ona se vrhla na mě."
,,Jasně! Tak si to užij, protože pak už se k ní ani nepříblížíš! Rozumíš mi?"
,,Kdybys jen věděla, že to bude přesně opačně... Obliviate."
,,U Merlina," zašeptala Hermiona, když se probudila.
Tohle opravdu nečekala. Nejen, že ten zatracený Bezesný spánek nezabral, ale ještě se potvrdila její teorie! Pochybovala, že by to byly je náhodné sny, ale pokud znamenaly něco víc... ona a Malfoy?! To bylo naprosto neuvěřitelné.
Tohle začínalo být čím dál víc podivnější a ona musela zjistit, o co jde dřív, než jí to přeroste přes hlavu úplně. Musela tomu učinit přítrž a čím dřív to bude, tím lepší pro ni.
(...)
Lyra přišla domů tak nadšená ze svého dnešního úlovku, že si ani nevšimla, že Blaise je nezvykle zamlklý.
„Musím ti ukázat, co jsem si koupila na svatbu," rozplývala se hned, jak jej našla v jednom salonku a ani jej nepozdravila, jen jej políbila na tvář na přivítanou. Blaise její příchod vytrhl z myšlenek a zmateně se na ni podíval.
„Svatbu? Jakou svatbu?" zeptal se a tentokrát to byla Lyra, kdo byl zmatený. Prohlídla si jej a zjistila, že něco není v pořádku.
„Přece Dracovu," odpověděla a čekala na jeho reakci.
„Nejsi pozvaná," řekl a na čele se mu objevila vráska. Ano, byla pozvaná, ale jen jako jeho doprovod a on pořád nevěděl, jestli tam půjde.
„O čem to mluvíš? Jsem tvůj doprovod, nebo snad ne?" zeptala se a ostře se na něj podívala.
„Ale já stále nepotvrdil pozvání, jak si můžeš být jistá, že tam půjdeme?"
„Protože ať chceš, nebo ne, Draco Malfoy je tvůj nejlepší přítel. Udělal chybu a ty si jej za to potrestal, ale neuvědomuješ si, že tím trestáš i sebe, je načase, aby tenhle nesmysl skončil, takže tam půjdeš. Já jdu, ať s tebou nebo bez tebe," odpověděla a posadila se vedle něj na pohovku.
„Nebude to divný, když půjdeš beze mě?"
„Merlin, Blaisei! Nechtěla jsem to vytahovat, ale Draco mě před pár dny pozval a já to pozvání přijala."
„Proč tam najednou chceš tak moc jít, když jsi ještě nedávno byla proti?" zeptal se nechápavě. Lyra nebyla typ člověka, co by se vzdával.
„A kdo říká, že už proti nejsem?" ušklíbla se a Blaise se na ni zamračeně podíval. Tohle nebylo vůbec dobré.
„Co když žádná svatba nebude?" zeptal se znovu a začínal mít pocit, že na tolik otázek, na které se zeptal, se nezeptal za celý svůj život dohromady.
„Proč by neměla být?"
„Nevím, nikdy nevíš, co se stane," zamumlal a v hlavě si pořád dokola přehrával svůj včerejší rozhovor s Hermionou. Musela něco tušit, jinak si to nedokázal vysvětlit.
„Blaisei, ty něco víš?"
„Ne," vyhrkl a Lyra si jej přeměřila pohledem, dnes již podruhé. Něco jí tu nesedělo.
„Ne? Tak proč se chováš tak divně?"
„Divně? Já? To se ti zdá," drmolil a Lyra se zamračila. On vážně něco ví!
„Proč mi to neřekneš?"
„Není co," trval na svém.
„To je lež a oba to víme."
„Říkám pravdu! Teď, když mě omluvíš, musím jít dodělat něco do práce," řekl a než stihla cokoliv říct, byl pryč.
„Divné," zamumlala si pro sebe, zatím co stále seděla na pohovce a přemýšlela na Blaisovým divným chováním. Tohle bylo snad poprvé, co jí neřekl pravdu, když jej o to žádala, a to bylo samo o sobě zvláštní.
***
Věnováno @naemlla ♥️
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...