Animae fidelium

4.4

Blaise se otřásl zimou, když za sebou zavřel dveře od pokoje ve sklepení, kde trávil posledních pět let svého života, a byl opravdu rád, že teď už má svůj vlastní pokoj ve věži, kde je aspoň trochu tepleji. V pokoji bylo temno, přesně jak si pamatoval, a proto se rovnou vydal ke skříni, kde měl mít Draco jeden ze svých velmi teplých hábitů, který mu slíbil zapůjčit, ale jen tehdy, když si pro něj dojde sám. Otevřel skříň a rychle našel to, co hledal, aby v té zimě nemusel být déle, než bylo nutné, ale jak spěchal, nemotorně s teplým hábitem strhl i hábit, který visel na ramínku vedle. Povzdechl si a ohnul se, aby jej sebral, ale pohledem zavadil o něco jiného. V tmavém koutu skříně se válelo pár neotevřených dopisů s pečetí, kterou by Blaise poznal kdykoliv. Popadl hábit i dopisy a rychlostí blesku vyběhl z pokoje a následně i ze sklepení.

„Jsi se splašil, či co?" zeptala se jej Lyra, kterou málem porazil, když vyběhl na chodbu, která vedla k Velké síni.

„Promiň, nemám čas," vychrlil za běhu a ani se nezastavil.

„Fajn," zamumlala Lyra a dál pokračovala ve své cestě do knihovny, kde měla sraz s Grangerovou a malou Weasleyovou. Hermiona je chtěla skamarádit, ale obě páťačky věděly, že to nejspíš nevyjde, i přesto souhlasily se setkáním, aby své kamarádce udělaly radost.

„Kde jsi byl tak dlouho? Už jsem se bál, že tam budu muset jít a najít ti jej," ušklíbl se Draco, když si Blaise sedl vedle něho, ale úšklebek mu z tváře zmizel hned, jak před něj na stůl přistály čtyři dopisy, které poznal hned.

„Chci to vysvětlit, Draco, nebo ne?" zeptal se podrážděně.

„Nic ti do toho není," odpověděl naprosto klidným hlasem, zatím co pohledem stále propaloval dopisy.

„Nic mi do toho není?! To nemyslíš vážně, že ne? Možná, že mi do toho nic nebylo, ale potom, co jsi za mnou přišel s žádostí o pomoc, je mi do toho všechno!" vyštěkl.

„Přemýšlel jsem o tom. Není mi, jak pomoc. Můžu ignorovat otcovi dopisy, můžu za někým jít, ale nakonec to stejně dopadne tak, jak bude chtít můj otec. Napadlo tě, co se stane až se vrátím na Manor? Jeho hněv mě nemine a já s tím nic nenadělám."

„Hermiona mi říkala, že se něco děje, ale já si ničeho nevšiml a přesvědčoval ji, že je s tebou všechno v pořádku, ale teď vidím, že měla pravdu," řekl už klidným hlasem Blaise a Draco se na něj překvapeně podíval.

„Ona se s tebou baví o mně?"

„Jistě, protože tě miluje, víš? Jenže ty s ní vůbec nemluvíš, neotvíráš se jí a ona má pak starosti. Když jste spolu začali chodit, byla dokonce na pochybách a byly to přesně ty důvody, o kterých jsem ti říkal. Takže, buď ji o tom řekneš ty, nebo já, a ve tvém zájmu bys to měl být ty. Jsi její přítel, Draco, věř jí trochu. Zahoď tu svoji nadutost a přestaň být na chvíli Malfoy. Mluv s ní, svěř se jí, takhle to ve vztahu funguje a jedině tak, může doopravdy fungovat. Pokud to neuděláš skončí váš vztah rychleji, než řekneš famfrpál."

„Vím, že to musím udělat, ale mám strach, jasné? Nejen z toho, že budu muset znamení přijmout, ale hlavně z toho, že mě opustí," zamumlal Draco a Blaise si povzdechl.

„Pokud si o ní tohle opravdu myslíš, tak je vidět, že ji vůbec neznáš. Zasloužíš si jí vůbec, Draco?"

„Myslíš, že se na tuhle otázku neptám sám sebe každý den?" odsekl. Samozřejmě, že si ji nezasloužil, ale on ji doopravdy miloval. Ještě si úplně nezvykl na jejich vztah, ale věděl, že už bez ní nechce být.

„Nevrč na mě, kamaráde. Může se ti zdát, že teď si ji nezasloužíš, ale pokud mě poslechneš, tvé pochyby vymizí. Vztah je vždycky pro dva, ne jen pro jednoho," řekl Bliase, poplácal Draca po zádech a zvedl se na odchod.

„Blaisei!" křikl na něj Draco, čímž jej zastavil a Blaise se na něj otočil s otázkou v očích, „opravdu byla na pochybách?"

„Ano, ale to bylo před dvěma měsíci, a řekla, že si myslí, že to společně dokážete. Tak ji v tom nenech samotnou," odpověděl a odešel.