Animae fidelium

9.2

Draco postával před krbem a přemýšlel, co vlastně své matce řekne. Musel jí říct pravdu, ale jak na to zareaguje? To bylo to, co nevěděl a nemohl ani hádat, protože jeho matka byla velice nepředvídatelná a zareagovat na to mohla jakkoliv. 

Zhluboka se nadechl a rozešel se k jejímu oblíbenému salonku, ve kterém trávila většinu času, takže předpokládal, že bude právě tam a nemýlil se. Našel ji sedět v křesle, jak popíjí svůj jasmínový čaj.

„Posaď se," řekla, ale nepodívala se na něj. Hleděla z okna na své růže a Draco se jako vzorný synáček posadil naproti ní. 

„Omlouvám se?" řekl, no spíše se zeptal, přiškrceným hlasem. Popravdě mu teď bylo jedno, jak to vezme. Jestli jej vydědí, nebo jej seřve. Na tom vůbec nezáleželo. Jeho momentální starost byla ta, jestli jí nezpůsobil velké problémy, když se včera neukázal na své předsvatební večeři. Bál se toho, že se jí opět přitíží, i když v posledních dnech jí bylo mnohem lépe a zdálo se to být na dobré cestě. 

„Ty se omlouváš. Trochu pozdě, nemyslíš?" zeptala se a konečně svůj pohled z růží přesunula na něj.

„Ano, a chci, abys věděla, že všechno napravím."

„Není co. Všechno jsem vyřešila za tebe, drahoušku. Čekat ne tebe, nemusela bych se dočkat. Máš štěstí, že Lyra ví, co je pro tebe dobré," řekla a Draco se na ni zmateně podíval.

„Lyra? Co s tím má společného?"

„Po té večeři jsme spolu vedly zajímavý rozhovor a ona mi potvrdila mé domněnky. Ale nemusíš se bát, řekla mi jen to, co šlo, takže v podstatě stále nic nevím o tobě a té dívce, kterou miluješ. Když mi to Lyra řekla, náš úkol byl zřejmý. Musíme tu svatbu zrušit, ale nevěděly jsme jak. Moje jediná záloha byl trezor u Gringottů, do kterého jsme vložila dost velký obnos galeonů, tolik na to, aby to stačilo k vyrovnání zrušení dohody. Včera jsi se neukázal a já to ukončila za tebe. Jsi volný a já můžu zase v noci v klidu spát s vědomím, že ta čistokrevná nádhera nebude patřit do mé rodiny," vysvětlila a Draco se nestačil divit. Lyra a jeho matka se proti němu spikli? 

„Proč to Lyra udělala?" zeptal, protože mu to nějak nebylo jasné. Jako ano, byli kamarádi, ale nepovažoval je za nějaké extra dobré kamarády.

„Jen si nemysli, nedělala to kvůli tobě, ale kvůli té dívce. Evidentně jí na ní moc záleží a nehodlala se smířit tím, že jsi to takhle zbabral."

„To dává smysl," zamumlal.

„Teď, když jsme vyřešili ten problém jménem Daphné Greengrassová, mi povíš, co se stalo mezi tebou a Blaisem, a kdo je ta dívka, která si získala tvé srdce," řekla a Draco těžce polkl. Tak a bylo to tady, teď jej prokleje do pekla a zase zpátky. 

„Hermiona Grangerová," zadrmolil a Narcissa se na něj překvapeně podívala.

„Draco! Mluv pořádně," pokárala jej a on se posadil rovně, snad aby mu to dodalo odvahu, či co.

„Tou dívkou, kterou miluju je Hermiona Grangerová."

„Ta Hermiona Grangerová?" zeptala se s naprosto kamenným výrazem a Draco málem zaklel. To bylo přesně ono! Momentálně z jejího postoje, hlasu či tváře nemohl vyčíst absolutně nic a pokud někdo o něm říkal, že je mistr v chladné masce, nikdy nepotkal jeho matku. To právě od ní se to naučil, a Merlin, byla v tom vážně dobrá.

„Ano."

„Ta, kterou si značnou část svého života urážel a znemožňoval jí život?"

„Ano, a byl bych radši, kdybys mi to nepřipomínala," znovu zamumlal a jeho odhodlaný postoj byl ta tam.

„Takže mi chceš říct, že jsi dokázal své předsudky vůči mudlům odsunout stranou, omluvit se jí za své chování a ona ti to dokázala odpustit?" 

„Víceméně," odpověděl a povolil se kravatu. Připadal si, jak na nějakém výslechu.

„Ale pak si to evidentně znovu posral," řekla a Draco zamrkal nad jejím posledním slovem. Odkdy takhle mluví jeho matka?

„Víceméně," přitakal.

„Co se stalo?"

„Dali jsme se dohromady díky Blaisovi. Ti dva byli primusové a velmi rychle se stali dobrými kamarádi. Blaise je pro mě jako bratr to víš, ale stejně tak je Blaise i bratr pro Hermionu. Když se blížilo mé přijmutí Znamení zla, nemohl jsem to dovolit, protože pak by to znamenalo, že o ni přijdu, to proto ta dohoda s Greengrassovými. Jenže tohle mi nestačilo, stále jsem měl pocit, že si ji nezasloužím, tak jsem se rozhodl, že pomůžu Potterovi. Ale pak jsem si uvědomil, že ta náhlá změna stran je nebezpečná. Pokud by to někdo zjistil, pídil by se po tom, proč jsem to udělal a já nemohl dovolit, aby zjistili pravdu. Zabili by ji, a tak jsem ji musel nechat jít. Použil jsem na ni Obliviate, ale nevzal jsem jen vzpomínky na sebe, ale i na Blaise, protože to bylo příliš riskantní. No, a včera za mnou přišla a všechno si pamatovala. Nemohl jsem uvěřit svému štěstí," dovyprávěl a Narcissa na něj užasle hleděla.

„Animae fidelium," vydechla překvapeně a Draco se na ni nechápavě podíval. Latinu ovládal bezchybně, ale co u Merlina mělo znamenat duše věrných?

„Cože?"

„Tvá babička mi vždycky vyprávěla příběhy na dobrou noc a jednou mluvila o mladém páru, na který bylo použito Obliviate, protože rodiny mezi sebou měly nějaké při, a nepřáli si, aby jejich děti spolu byly, ale oni to kouzlo porazili a vzpomněli si na sebe. Tomuto vzácnému jevu se říká Animae fidelium," vysvětlila.

„Víš, to je dost zajímavé, ale já bych radši věděl, jak na tom teď jsme."

„Draco, v životě jsem udělala hodně chyb a svatba s Luciusem by se dala považovat za tu největší. Tvůj otec nebyl vyloženě zlý a byla doba, kdy jsme se skutečně milovali, ale pak se objevil Pán zla, a pak už nikdy nebylo nic jako dřív. Nelituji toho, že jsem čas od času pomáhala Severusovi, ani toho, že jsem Voldemortovi lhala o tom, že je Harry Potter mrtvý. Nikdy jsem jej nepodporovala, ale kvůli tobě jsem se musel podvolit jak Luciusovi, tak jemu. Jedině pak jsi mohl zůstat v bezpečí. Ani nevíš, jak moc mě bolelo, když jsi se choval jako Lucius, v tu dobu jsem si říkala, kde jsem asi udělala chybu, že se mi nepodařilo tě ochránit, ale teď je všechno jinak. Teď je Lucius v Azkabanu a je to jen o nás dvou. Říkáš mi, že miluješ dívku, která je mudlovského původu, ale není to jen tak někdo. Je to dívka, kterou jsi v dětství opovrhoval, ale tohle všechno šlo stranou a ty jsi se do ní nějakým podivným kouzlem zamiloval. Udělala z tebe lepšího člověka, něco, co jsem já nedokázala. A co víc, pokud ti dokázala odpustit, milovat tě a ještě zlomit kouzlo Obliviate, je to ta pravá Draco. S ní budeš šťastný, a to je to jediné, co chci," řekla a Draco se málem složil. Věděl, že matka není Voldemortovi oddaná na sto procent, ale tohle netušil. Zdálo se, že celý svůj život dělala jen věci pro ostatní a nikdy ne pro sebe. A to na ní obdivoval. Mohla to být čistokrevná panička, což ona samozřejmě byla, ale v jiném slova smyslu, ale pořád byla lidská. Ve skutečnosti si myslel, že ačkoliv si své postavení užívala, byla by šťastnější, jako obyčejný člověk. Byla totiž lidská na rozdíl od ostatních čistokrevných dam.

„Mám tě rád, mami," řekl a přešel k ní, aby ji mohl objat. Vždycky ji měl rád, i v dobách, kdy uctíval svého otce. Ona byla vždy ten jasný bod v jeho životě, a byl rád za její povahu, protože kdyby si měl vybrat mezi ní a Herminou, asi by radši skočil z mostu.

***
Věnováno @xblondevilx ♥️