S únorem přišla tak velká zima, že už ani famrpálové týmy netrénovaly, a to bylo, co říct. Takhle krutou zimu, tady snad ještě ani nezažili a profesorka McGonagallová zakázala žákům používat zahřívací kouzlo víckrát než jednou denně na půl hodiny, protože při častějším používání ztrácelo svůj efekt a všichni by mohli skončit na ošetřovně se zápalem plic. S zimou ale přišly i dobré zprávy, totiž ředitel Brumbál se rozhodl, že se na týden ruší výuka, protože v těchto podmínkách se studenti beztak nesoustředili a učitelům se nechtělo opouštět pohodlí a teplo jejich kabinetů.
„Opravdu, Harry, už tu sedím asi pět minut a ty o tom vůbec nevíš!" řekla rozmrzele Hermiona, která seděla naproti Harrymu ve Velké síni, přičemž byla zabalená v dece a usrkávala vařící čaj, aby byla aspoň trochu v teple. Harry zvedl hlavu od Pobertova plánku, zmateně se podíval na Hermionu a znovu sklopil oči k plánku, na který se zamračil.
„Neplecha ukončena," zamumlal a položil plánek na stůl.
„Merlin, Harry, vím, že jsi na něj vždycky často koukal, ale poslední dobou na něj zíráš pořád! Co je na tom tak zábavného?" zeptala se nechápavě. No vážně, co na tom mohla být taková zábava?
„Vcelku nic, ale je to lepší než sledovat tohle," odpověděl a ukázal doprava, kde se kousek od nich muchloval Rons Levandulí, „přísahám Merlin, že je to ještě horší, než to bylo. Vždyť my už spolu skoro ani nemluvíme, a když už jo, tak mluví jen o ní! Mám takové tušení, že si ani nevšiml toho, že chodím s Ginny."
„Však ono jej to přejde. Znáš Rona, a když už jsme u toho, kde je vlastně Ginny?"
„Nejspíš spí pod hromadou tlustých peřin. Víš, že není ranní ptáče," řekl se smíchem Harry a Hermiona se taky zasmála nad tou představou Ginny, jak pod těmi peřinami není ani vidět.
„Se sněhem se tu roztrhl pytel, zapadl i náš nejlepší přítel," pozdravila je Lyra, která si z ničeho nic přisedla k Hermioně. Ve Velké síni bylo dohromady asi tak deset lidí, takže její společnost Hermiona uvítala. Harry se na ni překvapeně podíval, ale nějak to nekomentoval. Věděl, že jsou s Hermionou kamarádky, a ta holka mu nikdy nic neudělala. Sáhl po Denním věštci a dal se do čtení.
„Nějaká veselá nálada, ne?" zeptala se Hermiona místo pozdravu.
„Ne, ale nějací pitomí prváci mě dnes zasáhli kouzlem a já teď musím čas od času rýmovat!" zavrčela a Hermiona se rozesmála, ,,Mají štěstí, že utekli parchanti mrňavý!"
„Jsem si jistá, že to neudělali naschvál," chlácholila ji Hermiona.
„To je mi fuk! Vrazil do mě jeden chlápek, a byl na mě hubatej, tak jsem po něm máchnul kosou, ještě, že jsem zubatej," zarýmovala znovu Lyra a Hermiona se na pobaveně podívala.
„A to mělo být co?"
„To jen, aby ty děcka věděly, že si se mnou nemají zahrávat!"
„Každopádně se tě dnes budu asi držet, protože jsem velmi zvědavá na tvé rýmovačky," řekla se smíchem Hermiona a dopila svůj čaj, který už nebyl příliš teplý.
„Černo, černo, černoši, černí jsou až po uši," zašklebila se Lyra a Hermiona se podívala ke zmijozelskému stolu, kam si právě sedl Blaise. Její přítel tu ovšem nebyl a ona měla starosti, protože s příchodem téhle odporné zimy přišlo ještě něco. Jako by se neochladilo jen počasí, ale i nálada, a ta Dracova zvlášť. Už pár dní je zamlklý a nejspíš o něčem pořád přemýšlí, ale vždy když se jej zeptá, řekne, že o nic nejde.
„To bylo trochu slabý," řekla Hermiona, která čekala, že zrovna na Blaise si Lyra vymyslí něco opravdu vtipného.
„No jo, no," zamumlala.
„Hele, jak to vůbec funguje? To prostě z ničeho nic, něco řekneš a ani pomalu nevíš, co?"
„Nevím, něco říkám, a najednou jen vím, že mám chuť rýmovat. Je to zvláštní a dost nep - Oči má zelené jak čerstvá žába v láku a černý vlas mu padá do čela. Jen o něm sním, je úžasný, ten hrdina, co zmohl Pána zla," vyhrkla a Harry vykoukl zpoza novin, zatím co Hermiona vyprskla smíchy.
„Co?" zeptal se zmatený Harry, který nevěděl o co jde.
„Vůbec nic," odsekla Lyra. Opravdu ty prvňáky nesnášela, „hele, neměla bys jim dát nějaký trest jakožto primuska? Za to co mi udělali?"
„To bych měla, ale ty ani nevíš, kdo to byl."
„Fajn! Hermiona sice z mudlovské rodiny byla, ale nikdy se v kouzle nezmýlila. Pilnou studentkou do šestého ročníku byla, dokud se pravidla nezměnila," řekla a Hermiona na ni vykulila oči. Přece nemohla vědět o ní a Dracovi!
„Myslím, že rýmování bylo dost," zamumlala.
„Pozdrav plný sněhu a v něm lásku, něhu, posílá Lyra," rozloučila se s Hermionou a odešla ke zmijozelskému stolu, aby mohla pro změnu něco zarýmovat Blaisovi.
***
Z téhle mám taky celkem radost! <3
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
