Hermiona nervózně pochodovala po své kanceláři a čekala, až se objeví její rudovlasá kamarádka. Když přišla do práce, poslala jí sovu, že si musí promluvit. Stále nevěděla, co ty sny znamenají, ale proč v nich sakra byl Malfoy?! Musela to někomu říct, pokud to v sobě bude dusit o pár minut déle, bouchne jí z toho hlava.
„Jsem tady, pr-" ozvala se Ginny, která vstoupila do místnosti, ale Hermiona si jí nevšimla. Až po zaznění prvního slova vzala společnost Ginny na vědomí, a přesně v ten moment už si nedokázala zachovat chladnou hlavu, takže ji přerušila.
,,Ginny! Je to proklatý Malfoy!" vykřikla a zajela si rukami do vlasů. Ginny zůstala šokovaně stát na místě. Byly to hned dvě věci, které jí překvapily, za prvé to, že si Hermiona vzpomněla na Malfoye, a za druhé, že ji tak hrubě přerušila.
,,Počkej, to myslíš vážně?" zeptala se a v duchu se pochválila za to, že její překvapený tón zněl velmi přesvědčivě.
,,Ano! Nemůžu tomu uvěřit, asi už mi vážně hrabe," drmolila Hermiona a Ginny měla problém zachytit všechna slova, která řekla. No, a co teď? Hermiona si sice vzpomněla na Malfoye, ale vzpomněla si úplně na všechno? Jak teď měla postupovat?! Merlin, proč se v téhle situaci musela ocitnout právě ona? Byla si jistá, že Harry, nebo Lyra by to zvládli lépe.
,,Budeš s tím něco dělat?" zeptala se na věc, která ji upřímně zajímala. Hermiona se zhluboka nadechla, aby zklidnila svůj dech a posadila se ke stolu.
,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" odfrkla si a sáhla po brku, aby mohla něčím zaměstnat své ruce. To jí pomohlo vždy, když byla nervózní. Ginny pečlivě promýšlela svůj další krok, když si vzpomněla na pozvánku, kterou s Harrym obdrželi na začátku měsíce.
,,Hermiono, přístí týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen.
,,Ta mrcha. O ní se mi zdálo taky," procedila skrz zaťaté zuby a pocítila vlnu žárlivosti. No tohle, kde se to v ní bere? Proč by měla žárlit na tu Greengrassovic holku? Mezi ní a Malfoyem nic není! Jsou to jen pitomé sny.
,,Co když je to vážně pravda?" položila Ginny další otázku a v duchu se poplácala po zádech. V tomhle se zlepšuje.
,,Pokud je, tak si nejspíš uvědomil, že jsem byla chyba a proto to udělal," zamumlala nepřítomně a Ginny skoro až zaúpěla nad její tvrdohlavostí. Teď už se jen mohla modlit, že si vzpomene dřív, než bude ta svatba, protože pokud si vzpomene až po ní, nedokázala si představit, jak by Hermiona trpěla. Za to věděla, jak by trpěl ten pitomeček a jeho ženuška. Hermiona by svůj vztek na něj a žárlivost na ni jen těžko dokázala udržet pod kontrolou.
„Může to mít i jiné vysvětlení," zašeptala, protože nevěděla, jestli už nepřekročila hranici toho, co jí mohla říct, a co ne.
„Jaké třeba?" zeptala se Hermiona, která vlastně trochu toužila po tom, znát pravdu. Staly se věci z jejího snu, nebo ne? Pokud jsou to opravdu vzpomínky, jak se, pro Merlina, dali s Malfoyem dohromady?!
„To nevím, ale pokud by se s tebou chtěl rozejít, proč by ti vymazával paměť? To nedává smysl," řekla a Hermiona si ji zkoumavě prohlédla. Na moment se jí zdálo, že Ginny o tom ví něco víc.
„Zatím je to to nejlogičtější řešení, co mám."
„Jak myslíš, třeba se ti bude zdát ještě o něčem," zamumlala a své poplácání po zádech vzala zpět – vůbec se v tomhle nezlepšovala.
„O čem třeba, Ginny?" zeptala se se zájmem a Ginny těžce polkla. Teď nesměla dát nic najevo!
„U Merlina, já nevím," odpověděla a Hermiona ji chvíli pozorovala, než došla k závěru, že o tom neví nic víc, než ona sama. Ale vzpomněla si na její setkání s Lyrou, když se vracela z Bradavic. Zdálo se jí, že mluví o Malfoyovi, což znamenalo, že ta zmijozelka něco ví.
***
Věnováno Second_Story <3
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
