Proč tady jsem?
Na židli seděl ten malý kluk co do mě narazil u mojí skříňky. Vypadal stejně překvapeně jako já. „D-dobrý den pane řediteli." vykoktal jsem překvapeně ze sebe. „Dobrý den i vám pane Wolfharde." řekl mi ředitel s úsměvem. „Prý potřebujete se mnou něco probrat." lehce se na něj uměji a můj pohled se přesměruje na toho kluka.
„Ano. Jak dlouho už jste na této škole pane Wolfharde?" řekl ředitel a já se na něj nechápavě podíval. „Už 9 let pane. A-ale co to má společného s tím proč jste se mnou chtěl mluvit?" stále nechápu proč tu jsem zrovna já.
„Tak jelikož jste tu už tak dlouho tak jsem si říkal že když tu máme nového studenta tak by ho někdo měl provést. A vy jste i celkem zodpovědný student pane Wolfharde takže bych byl rád kdyby jste si našeho nového studenta vzal nastarost." řekl ředitel a přitom celou dobu jezdil pohledem ze mě na kluka.
Já a zodpovědný?!? To si dělá srandu? Já jsem ten kdo pořad má nějaký průser a blbý průměr snad i z výtvarky. A teď ze mě chce udělat chůvu? Vždyť tomu klukovi může být tak 12 maximálně. A já se mám o něj starat? Tak to prrr to vůbec nepři...
„Pane Wolfharde?" přeruší mě ředitel z mého přemýšlení nad tím jak se z toho vykroutit. „Ano?" rychle mu odpovím a snažím se tvářit alespoň trochu nadšeně. „Nemáte s tím problém že ano?" hluboce se mi ředitel zadívá do oči. „N-ne samozřejmě." musím být rád za to že neví o tom co se dřív dělo... Takhle mám alespoň šanci si u něj trochu šplhnout a možná mi dá na konci roku milost a nebude mě mučit u tabule.
Ředitel ukáže rukou na dveře a dá nám tím signál že máme jít. „Proveďte tady pana Grazera po škole nejdřív a pak běžte oba běžte do třídy jelikož jste ve stejném ročníku." usmál se na nás a my jsme odešli ze ředitelny. Počkat on bude chodit do třídy se mnou? Cože? To mu je minimálně 14? To jak je možný?
Zavřel jsem dveře a otočil se na toho údajného Grazera. „Dobře když tě teď mám nastarosti tak by bylo dobré když bych se ti jako tvůj průvodce a a nejspíš i ochránce představil. Jsem Finn Wolfhard."a přátelský jsem mu nastavil ruku. „J-já jsem Jack... Jack Dylan Grazer." po nějaké době ze sebe vykoktal a ruku přijal. Měl celkem malé ruce. No on byl malý celý ale stisk mě celkem dost.
„Nuže Dylane rád by... "
„Jacku. " přerušil mě. „Tak heleď není slušné skákat někomu do řeči, to zaprvé a za druhé můj zlatý se ti tedy omlouvam." řeknu mu s ušklebkem a dám mu ruku na rameno. On se na mě jen trochu vyděšeně podívá. "Tak tedy Jacku. Rád bych tě tedy přivítal v tomhle vězení." a ušklíbnu se a rozejdu se rovně od ředitelny a Jack hned za mnou.Potom co Jackovi ukážu skoro celou školu kromně jídelny, tělocvičny a naší třídy tak zazvoní na přestávku a ze tříd se vyhtrne snad miliarda lidí. „Tak tady prozatím naše prohlídka končí páč si musím jít pro tašku do třídy. Ale tak pojď se mnou i tak ať víš kde máme třídu." on jen kývne a jde za mnou. No jak jsem si všiml moc toho nenamluví. Potom co jsem mu řekl že mi nemá skákat do řeči tak promluvil asi jenom dvakrát protože se mi omlouval že do mě narazil. Je to takový nešika.
Když jsme došli ke třídě tak jsem se hrdě postavil ke dveřím a trochu je přivřel a ukázal jsem na ceduli která byla na dveřích. „9.C. to bude od teď tvoje třída. Nebo cela. Říkej tomu jak chceš." řekl jsem mu s úsměvem a mrknul jsme na něj jenom tak ze srandy. On se mi podíval do oči a začal se červenat a hned potom pohledem uhnul. Byl celkem roztomilý.
Vešel jsem do třídy a rychle zamířil k mojí lavici pro tašku a potom jsem rychle vyletěl ze třídy plné lidí zpátky za Jackem. „Tak teď budeme mít chemii tak schválně jestli si pamatuješ kde je učebna chemie." podíval jsme se ma něj a chytil ho okolo ramen. On sklopil hlavu a asi se snažil zamyslet kde byla a nebo se zase začal červenat. Proč se pořad červená a je nervózní? To jsem tak sexy že přitahuji už i kluky? Ne to je blbost.
Najednou zvedl hlavu „Tudy! " ukázal před sebe a nadšeně se rozešel a já hned vedle něj s mojí rukou okolo jeho ramen. Pořad jsem se usmíval ani nevím proč. Možná protože jsem měl radost že se konečně nějak projevil. Úspěch!
Úspěšně jsme došli k učebně chemie a já Jacka pusti, kousek od něj odstoupil a on se na mě s úsměvem podíval. „Já to zvladnul!" řekl Jack s úsměvem od ucha k uchu. „Jsem na tebe pyšný Dylane." mrknu na něj a věnuji mu malinký úšklebek. On se na mě jenom trochu zamračí ale pak jeho tvářičky zase dostanou malý červený odstín.
Vlezu do třídy a Jack hned zamnou. Najednou celá třída stichne a všichni své oči přesunou na Jacka. Jack se zastaví a je vidět že je nervózní. Taky se zastavím a čekám až se za mnou rozejde ale on jen stál na místě a ani se nehnul. Tak jsem se rozešel a vzal jsem ho zase okolo ramen a začal jsem ho táhnout k mojí lavici.
„Nemusíš být nervózní oni tě nekousnou." usměju se na něj. „Víš j-já nemám moc rád když na mě někdo takhle z-zírá." řekne Jack s nervózním obličejem a skoloní hlavu. Podívám se na něj a pak na všechny ostatní. „Nechcete si všichni hledět svýcho?" řeknu do třídy a všichni najednou začnou něco dělat a už se na nás nikdo nedívá.
U mojí lavice ho pustím a posadím se na židli vlevo. Poklepu na židli vedle mě aby si sednul a on tak udělá. „Díky." šeptne Jack a podívá se na lavici před ním. „Za co? " nechápavě se na něj podívám. „Že si mi to tu ukázal a za tohle." podívá se na mě a hned zase na lavici a usměje se. „Ty jo ty umíš mluvit i normálně? To je fajn. A nemáš zač. Vím jaký to je být někde nový." usměju se na něj a ramenem do něj lehce šťouchnu. Oba se potichu zasmějeme a zazvoní a všichni si sednou.
Tenhle kluk se mi začíná líbít. Teda jako ne jako líbit ale myslím si že je fajn.
Takže tady je další.😜
Snad se vám líbí.😁
Určitě budu další vydávat co nejdříve páč mě to opravdu baví. 💜💙Omlouvám se za chyby!💙
ČTEŠ
🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]
Fanfiction🌇29.září 2k19-22.listopad 2k19🌉 ⚠️Knížka obsahuje hodně chyb a autorka není schopná je opravit tak se nezlobte a při čtení si chraňte oči⚠️ •Něco z knížky😏🌹: ~„M-moc se o-omlouvám."řekl s nervozitou v hlase i v obličeji a sklonil hlavu a tím pře...