🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇19-Kino

Už určitě něco tuší, a já nejsem připraveny mu to říct. Co mám sakra dělat? Jedna zpráva vám může ztížit celý život.

Druhý den jsem se probudil s divným pocitem. Jako by se mělo něco stát. Vstal jsem z postele a najednou do mého pokoje vtrhla máma. „Mami. A co takhle zaklepat?" řekl jsem s ospalím obličejem. „Jacku Dylene Grazere proč u našich dveří stojí kluk s kudrnatými černými vlasy?" zeptá se celkem znepokojeně máma. „Mami to je... Počkat... Co?" vyletěl jsem z postele a běžel jsem k oknu. Dole stál opravdu černovlasý kluk. „Mami musím jít." řekl jsem a začal jsem se rychle oblékat. „Chceš mi tímhle říct že to je tvůj kamarád?" „Mami opravdu musím jít. Vysvětlím ti to až přijdu ze školy." řekl jsem a rychle jsem vyběhl z pokoje.

Vyběhl jsem před dveře od domu a zabouchl jsem je. Už jsem chtěl jít ale jak jsem zabouchl dveře přiskřípl jsem si mezi ně mikinu. Snažil jsem se jí vytrhnout ale nešlo to. „Ahoj Ďáblíku. Nechceš náhodou pomoct." řekl Finn a začal se ke mě přibližovat. „Nene dobrý." srdce mi bilo tak rychle že jsem myslel že mám infarkt. Začal jsem nervózně a zbrkle tahat mikinu ze dveří. Finn přišel až ke mě a já jsem přestal cokoliv dělat. On vzal mojí mikinu a lehce zatáhnul a mikina ze dveří vyklouzla jakoby nic.

„Tadá. Jsem to ale kouzelník." řekl Finn a podíval se na mě. Po dlouhé době jsem měl zase úplně červenou tvář. Když jsem viděl jeho úsměv myslel jsem že se rozteču. „Měli bychom jít nebo přijdeme pozdě." řekl s úsměvem a dal mi ruku okolo ramen jako vždy. Pokaždé když mě tahle chyt cítil jsem se... Jak to říct... V bezpečí.

Celou cestu bylo ticho ale nakonec ho Finn přerušil. „Heleď nevím jak si to myslel s tím plesem ale jestli nemáš s kým jít tak klidně půjdu. Stejně mě nikdo zatím nepozval a pochybuji že pozve." řekl s klidným hlasem a podíval se na mě. Chtěl jsem něco říct ale nemohl jsem. Nešlo to. Bál jsem se co přijde teď, protože jsem to tak trochu tušil. „A ohledně té druhé věci... Byla to vážně Soph?" řekl a jeho pohled přesměroval na zem. Přemýšlel jsem zda řeknu pravdu nebo jenom polopravdu. „Byla to Soph ale nic to neznamenalo." zašeptal jsem. „Jako když jsem ti dal pusu že?" řekl Finn s takovým neobvyklým hlasem. Jenom jsem se díval před sebe a nevěděl jsem co říct. Přál bych si aby ta pusa něco znamenala.

Došli jsme ke škole a tam jsme se zastavili. Bylo ještě zavřeno. Jakto? To jsme tady tak brzo? Říkal jsem si v hlavě. Najednou jsem viděl jak se k nám řítí Jaeden. Trochu jsem se bál. Přece jenom už mě párkrát zbil. Finn vypadal úplně v pohodě. Asi to včera dopadlo všechno bylo v pohodě, když byli spolu v parku ale pořad jsem tomu nechtěl věřit. Když Jaeden byl už úplně u nás tak se zastavil.

„Ahoj." řekl Finn a mírně se na Jaedna usmál. „Ahoj. Jak jsem včera slíbil tak to chci dneska udělat." řekl Jaeden a já jsem jenom nechápavě koukal. „Jacku, chtěl bych se ti za všechno moc omluvit. Byl jsem opravdu velkej idiot a moc mě mrzí co jsem ti udělal." řekl a natáhl ruku. Můj pohled který nejdřív směřoval na Jaednovu ruku jsem přesměroval na Finna. On jenom lehce kývnul. Podíval jsem se na Jaedna a ruku jsem příjmul. „Odpouštím ti." řekl jsem a usmál jsem se.

Ve škole probíhalo všechno dobře. Moje hlava byla plná Finna. Celou dobu jsem se na něj musel koukat. Teď jsem na něm byl ještě víc závislej než předtím. Všechno co na něm bylo dokonalé bylo ještě dokonalejší. Asi určitě jsem do něj ještě větší blázen. Musím mu to říct. Ale kdy? A hlavně jak? To byli otázky co se mi honili hlavou.

„Co takhle zajít do kina." navrhl Jaeden. „Ty s námi chceš do kina? A nebojíš se že se líbí budou smát že jdeš s buzeratem?" řekl Finn. „Ne to by jste se měli bát spíš vy."
Chvíli mi trvalo než jsem si to uvědomil. „Ale jestli nechcete nemusíte. Jdu tam totiž s Wyattem a bojím se jít sám." ještě dodal Jeaden. „Já bych klidně šel." řekl jsem a Finn jenom kývnul.

Po škole jsme šli domů a v 16:45 jsme se všichni sešli u kina. Tentokrát jsem ale s Finnem nešel, on tam totiž byl už dřív. Přišel jsem jako poslední. Finn a Wyatt drželi každý jeden popcorn a Jae měl v rukách dvě velké coca coly. Můj pohled ale směřoval přímo Finnovi do obličeje. Strašně mi to dneska slušelo.

„Ďáblíku zase pozdě." řekl Finn a ušklíbnul se. Já jsem se trochu začervenal a vzal jsem colu kterou mi podával Jae. „Na co vlastě jdeme?" „Kdyby jsi přišel včas věděl bys to. Tak se nech překvapit." odpověděl mi hned Finn a lehce do mě šťouchnul loktem.

Přišli jsme do sálu a posadili jsme se. Seděli jsme že byl Jae, Wyatt, Finn a pak jsem byl já. Seděl jsem přímo vedle Finna protože jsme měli zamluvená dvojsedadla. Strašně moc jsem doufal že to nebude horor ale bůh mě nevyslyšel. Už při první lekačce jsem se automaticky přitisknul k první osobě co byla nejbliž. Byl to Finn. Podíval se mě a já jsem pohledem uhnul. Pochvíli mnou projel příjemný elektrický šok protože mě Finn obejmul. „Lepší?" zašeptal mi do ouška. Jenom jsem kývnul a on se začal zase věnovat filmu. Já jsem se spíš věnoval Finnovi než filmu ale lekal jsem se stejně.

Když film skončil a rozsvítilo se tak jsme se s Finnem od sebe rychle odtáhli. Jae a Wyatt vypadali spolu celkem dost spokojeně. Byli strašně roztomilý. Snad se dají dohromady. „Ahh kéž bych měl taky takové štěstí." zašeptal jsem si sám pro sebe. „Jednou někoho najdeš." zašeptal Finn. Ten má uši snad i v prdeli, pomyslel jsem si.

Vyšli jsme z kina a Jae povídá „Mohli bychom to někdy zopakovat." „Jo bylo to fajn." řekl Finn a já jsem souhlasně přikyvoval. Jae a Wyatt ruku v ruce odešli a já s Finnem jsme šli domů.

„Bál ses hodně?" zeptal se mě Finn. „Neee." „Ale nekecej. Tisknul ses na mě jak malé dítě." řekl a zasmál se. Kdyby tak věděl že jsem se k němu netisknul jenom kvůli tomu filmu. "Hele nech toho." řekl jsem a zamračil jsem se. On se jen trochu pousmál. „Nechceš zajít k domku na stromě?" zepatl se Finn. „Teď? To nestíháme. A proč?" „Ale jo to stihneme a ani nevím. Řekl bych že je to takové naše místo." řekl a usmál se. Ah ten jeho úsměv. „Jak naše?" zepatl jsem se ho nechápavě. „Víme o něm jenom my a moje máma." „A co Soph?" „Nikdy tam nebyla a ani neví kde to je." řekl Finn.

Takže je to naše místo? „No dobře tak jdeme ale v osm musím být doma." řekl jsem a usmál jsem se na Finna.

Asi kapitoly nejsou nic moc ale potřebuji ještě chvíli času na to abych... No to je překvapení... Tak čtěte dál😉💘
❤Omlouvám se za chyby!❤